středa 26. dubna 2017

Přírodně barvená velikonoční vajíčka

Každoročně barvíme vajíčka v cibulových slupkách. Mám tuhle techniku moc ráda už od dětství a bez batikovaných vajíček by to pro mě nebyly Velikonoce.

Letos jsem se rozhodla vyzkoušet i další přírodní barviva. Volba padla na červenou řepu a červené zelí. Zelí dopadlo výborně, na bílých vajíčkách udělalo příjemnou bledě modrou barvu a na hnědých takovou nezvyklou modro - hnědou. Perfektní pro milovníky vintage :) Červená řepa měla dát vajíčka růžová, ale vyšly mi světle béžové. Ne, že by to bylo špatné, ale žádná velká hitparáda taky ne. Taky takové vintage :D Krom klasických cibulových slupek jsem použila i červené.




pondělí 24. dubna 2017

Kalhotky pro nedonošené miminko

Mamčině kamarádce se nedávno narodila vnučka, vytoužená princezna. Narodila se ale dřív a všechno běžné novorozenecké oblečení jí bylo beznadějně obří. Mamka mě požádala o pár pratelných vložek do kojící podprsenky (které jsou prostě dokonalé a chválí si je i ženy, kterým jinak látkové pleny a spol. nic neříká) jako árek. Já jsem přibalila ještě šňůrku na dudlík (nebo jakoukoli hračku) a ušila jsem dvoje maličké tepláčky. Aby měla maličká něco ve své velikosti. Jednu se třeba budou s maminkou dojímat, jak s mohla do něčeho tak miniaturního vejít :-)

Ušila jsem rovnou druhé dvoje ve stejných barvách pro Týnčino hadrové miminko. Má stejnou velikost 44-46 :-D Postřehla jsem dokonce, že mnohé maminky nedonošených miminek nakupují oblečky pro panenky, protože jsou levnější než ty "opravdové". Zvláštní... Asi nachystám střih, aby i ostatní mohli těmhle miminkům něco jednoduchého spíchnout.






čtvrtek 20. dubna 2017

Písmenka nad postýlku

Do třetice v černo-bílé, tentokrát vrchol mého snažení pro kamarádku a její miminko, totiž písmenka nad postýlku. Nechala jsem si je na závěr, abych nevyzradila, jak se miminko bude jmenovat :)

Byla to piplačka, pár hodin a pár rozpíchaných prstů a výsledek řekněme rozpačitý. Živit bych se tím rozhodně nechtěla :D Jestli budu ještě někdy něco podobného vytvářet, musím si líp promyslet, jak má vypadat šablona pro jednotlivá písmenka. Po naplnění se totiž tvary deformují, každé písmeno je jinak vysoké a jinak široké, původní font je v nedohlednu :-/ No, co už. Miminku to bude jedno, že to je křivé, až to bude žužlat. Edovi jsem musela písmenka téměř rvát z rukou, jak s emu líbila. Heky se mu držela v rukou, poutka by byla ideální na žužlání... tak tím se uklidňuju při pohledu na ty fotky :D

Melichare, ať je ti hezky na světě a ať se mají tví rodiče rádi. To je totiž to nejvíc, co ti můžou dát :)


středa 19. dubna 2017

Černo-bílé polštářky do postýlky

Kamarádka mě požádala o ušití několika polštářků a dalších dekorací do postýlky. Miminko už je na světě, je nádherné. Snad mu budou polštářky dělat radost, až je jednou začne vnímat. A do té doby doufám, že budou dělat radost novopečeným rodičům.

Polštářky jsou oboustranné, takže může postýlka vypadat pokaždé maličko jinak. Ovšem šití hvězdy nechci zas nějakou dobu vidět :D



neděle 9. dubna 2017

Dárky pro miminko - tentokrát v šedé

Přátelům se každým dnem narodí miminko. Dostalo ode mě na uvítanou pár drobnůstek v neutrální barevné kombinaci, kterou mám ráda a která se snad bude líbit i nastávající mamince. Snad se mu bude na světě líbit :) A jako všem miminkům v okolí, i tomuhle přeju hlavně šťastné rodiče, kteří se mají rádi.


středa 5. dubna 2017

Jaro v růžové

Je tu jaro, všechny blogy jsou plné fotek rozkvetlých haluzí, jarních dekorů, předvelikonočních a velikonočních výzdob... Tak já nic moc nezdobím a haluze nefotím. jen pořád nějaké tahám domů. A spíš se snažím si to tak nějak užívat a prožívat. Zjistila jsem, že venku buď fotím nebo vnímám, ale moc mi nejde skloubit obojí dohromady. Takže táhnu foťák, užiju si výlet, ale fotku neudělám ani jedninou. Nebo fotím, a pak netuším, kudy jsme šli :D Není to vždycky až tak do extrému, to zas ne, ale obecně to tak u mně funguje.

Přesto mě neopouští potřeba měnit ladění interiéru našeho bytu podle období a nálad. Designových instalací se u nás nedočkáte a o minimalistickém pojetí se mi může leda tak zdát. Bydlí nás tu víc a do designu mají potřebu promlouvat všichni, čím mladší, tím víc. A tak mi neustále nabourávají moje představy o dekoru stavby z Lega, postavičky ze Star Wars ještě po mém manželovi, když byl kluk, akvarely ze školky a výtvory z rodinného centra. A teď kytička, kterou mi koupil muž k narozeninám. Byla růžová a mně se zachtělo doplnit neutrální ladění bytu právě tohle barvou. V duchu látkového půstu a nedostatku času jsem nekupovala nic nového ani nevytvářela nic složitého, jen jsem vytáhla z krabice s věcmi k recyklaci staré šaty a dvě trička a spíchla dva recy povlaky na polštáře. Muž trpí, růžovou fakt nemá rád. A růžová s květinovým vzorem.... No, miluje mě a tak mi to trpí :D A asi taky ví, že za měsíc nebo dva dostanu náladu na něco jiného a z růžového povlaku bude cosi pro panenky.

Ze zbytku šatů bude mít Týnka sukýnku. Ona má, na rozdíl od mých chlapů, k růžové vztah více než pozitivní :)


čtvrtek 30. března 2017

Polštářky do pokojíčku

Nedávno jsem šila několik polštářků na přání do dětského pokojíčku. Moje děti okamžitě pocítily nutkavou a neodbytnou potřebu taky nějaké mít. Jeden polštář na spaní je málo, nevejdou se na něj všichni plyšáci. To je jasné.

Vytáhla jsem ze syslírny látky z dávné kolekce Deep, deep sea od Studio E, kterou jsem kupovala do budoucího pokojíčku, než se Vojta narodil. Byly to první látky, které jsem si koupila v množství větším než minimální a za cenu vyšší než směšnou. Postupně jsem z ní ušila spoustu věcí do pokojíčku (závěsy, hrací deku, válecí pytel, kapsář na postýlku, pár hraček, stan a praporky...), dost z nich má dnes celkem jiné využití než na začátku (z hrací deky je přehoz na postel, praporky visí na lustru a stan čeká na Edu ve sklepě). Podle hlavních odstínů na látkách jsme si nechávali kdysi namíchat modrou a limetkovou barvu na stěny. Malíř se tehdy tvářil všelijak, ale my ty barvy milujeme. Doplněné o neutrální nábytek v bílé a bříze mi to přijde dostatečně dětské a zároveň dostatečně nadčasové.



středa 29. března 2017

Třicet tři

Před měsícem (na den přesně) jsem (ne)měla narozeniny. Jako každoročně - o rok starší a opět žádné narozeniny. Ještě že aspoň čas od času nějaké mívám :D

Dostala jsem spoustu krásných dárků, užila si hned několik oslav (to je jedna z mnoha výhod velkých rodin - vždycky se slaví na etapy, tak má člověk narozeniny třeba měsíc).


Jedna z výhod slavení narozenin o měsíc později - mám plný byt nádherných tulipánů :)

sobota 18. března 2017

Origami mikina

Vojta nutně potřebuje nové mikiny. Má hodně poděděných po bratrancích, ale ušitá od maminky je ušitá od maminky. A já si užívám, že ještě chce nosit doma šité věci a zatím netouží po značkových věcech z krámů. Baví ho vymýšlet si střih, vybírat látky... A tak si vymyslel mikinu s kapucí, klokaní kapsou, černou a s origami zvířátky. Tak ji má :)


středa 15. března 2017

Mikina s hrochem

Určitě znáte tu situaci, kdy potřebujete něco udělat, ale máte náladu na všechno jiné. Stává se mi to se vším, i se šitím. Děti potřebovaly nepromokavé kalhoty do školky, teplé mikiny, tepláky, leginy a podvlíkačky, já nějaká trička... A místo toho jsem se pustila do třpytivé mikiny s volánkem pro Týnku, protože jsem na to prostě měla chuť :) Čas od času se takhle odměňuju a ušiju něco prostě jen tak, že se mi chce, aniž by to bylo třeba. Je to osvěžující a připomíná mi to, že šití je hlavně koníček, relaxace a seberealizace a ne jen práce a něco, co je potřeba.

A tak má Týnka novou mikinku. Je úplně obyčejná, v těle trochu volnější (jakoby over-sized), v délce s volánkem a hlavně třpytivá :) Vypadá hezky k užším kalhotám, ale i k sukni. Fotila jsem opět jen na ramínku. Jak děti rostou, mám čím dál menší chuť připravovat je o jejich soukromí a věšet jejich fotky na internet, i když fotky oblečených kousků a roztomilých tvářiček jsou tak hezké. Ale přeci jen jsou to jejich tvářičky... Třeba postupně ovládnu focení oblečení v přírodě, Fler jasně dokazuje, že není třeba modelů a modelek, aby fotky oblečení byly krásné a zajímavé. Zas další výzva :)




úterý 14. března 2017

Softshellky s ještěrkami podruhé

Tentokrát klučičí. jinak stejně řešené, prostě sourozenci, spěch a nedostatek invence. Opět bez kapes, protože je děti stejně nepoužívají. Opět nahoře i dole do gumy, máme to tak rádi. A reflexky tentokrát dinosauří, protože... mohly by být vůbec pro Vojtu nějaké jiné? :D

Stejný střih, osvědčil se. Týnčiny jsem jen drobně zužovala, pro Vojtu nebylo třeba upravovat vůbec. Už jsem podle něj kdysi šila kostkáče pro Vojtíka. Pověšené nevypadají kalhoty nic moc, ale na těle jsou super. tak akorát široké, aby byly pohodlné, ale neplandaly. Móda si žádá úzké střihy, tak tyhle jsou dostatečně úzké, aby to bylo cajk, a dostatečně volné, aby to bylo vůbec k nošení :)




sobota 11. března 2017

Softshellky s ještěrkami

Děti vyrostly ze softshellek, je potřeba rychle doplnit zásoby. Jaro vtrhlo dřív, než jsem ho čekala (ne, že bych mu to měla za zlé :), zastihlo mě nepřipravenou. takže kalhoty jen úplně jednoduché, bez různých vychytávek. Prostě takové, abych je stihla za dva večery. Víc na to nemám a i tak to trvalo skoro týden...

S růžovou a motýlky pro Týnku, vepředu s reflexní paspulkou, reflexky jsem dala i zezadu nohavic, nahoře i dole do gumy. Mám to tak nejraději. Všechno drží, kde má, kalhoty nelezou (ve větších velikostech se mi náplet z tohoto důvodu neosvědčil), navíc díky gumě v délce nohavic je možné ušít kalhoty delší a tím pádem trochu dýl vydrží. Náplet v délce nohavic vyloženě nemám ráda a nedávám ho tam nikdy. 

Použila jsem střih z Ottobre, který se mi osvědčil už dříve na kalhotách pro Vojtíka a použila jsem ho i teď na Vojtovy softshellky. Týna je drobnější a štíhlejší, takže jsem střih mírně zúžila. Vnější linie jsem střihla bez přídavku na švy, vyšlo to akorát. Pověšené kalhoty nevypadají nic moc, ale na těle vypadají moc dobře. Tak akorát štíhlé, aby to odpovídalo současné módě štíhlých nohavic, a tak akorát široké, aby to bylo k nošení, neomezovalo v pohybu a umožňovalo nosit kalhoty přes leginy nebo podvlíkačky, což je do lesní školky potřeba.


pátek 10. března 2017

Svrchňáčky bez patentků na zkracování sedu

V posledních týdnech se konečně sem tam dostávám k šití. Hurá :) Není toho moc, ale převládá opatrný optimismus.

První věc, kterou jsem potřebovala a chtěla ušít, byly obyčejné svrchňáčky pro Edíka. Bez zkracovacích patentků. Svrchňáčky standardně šiju s 5 řadami zkracovacích patentků. Díky tomu sedí opravdu všem velikostem, od novorozence po naducanou noční plínku na dvouleťákovi. Vyzkoušeno na všech třech dětech - jedny svrchňáky se dochovaly ještě po Vojtovi, který je měl až do odplenkování, Týnka od narození až do konce a Eda také už od narození. Jejich univerzálnost představuje ale zároveň i jejich nevýhodu. V době, kdy se miminko plazí, dochází v ohybu u patentků k nadměrné zátěži materiálu a PUL se odírá. Mně se v tom místě na všech svrchňácích udělala dírka. Pokud se plenka hlídá, svrchňáky neprotékají. Pokud ale zapomenete a plenka se hodně namočí, mohou tudy provlhnout.

Tak jsem ušila dvoje svrchňáky o fous kratší v sedu, aby byly tak akorát na nošení přes klasickou kalhotkovou plenku, které Eda nosí přes den. Problém je vyřešen a na noc, do kočárku nebo nosítka dávám dál klasické rostoucí. Mám radost :)






čtvrtek 2. března 2017

Půst

Včera byla Popeleční středa, začalo postní období. Půst znamená pro každého něco jiného. Mně nikdy tahle křesťanská tradice nic moc neříkala. Ani půst před Velikonoc, ani žádný jiný. Četla jsem na tohle téma několik knížek, ale žádná mi nepomohla dostat se trochu hlouběji do podstaty věci. Nerozumím tomu, proč by mi vynechání masa z jídelníčku mělo pomoci připravit se na Velikonoce, ani proč by Bůh měl být ochotnější vyslechnout moje modlitby, pokud se budu modlit s křečemi v břiše z hladu. Milující otec asi nepotřebuje, aby jeho děti utrpěním dokazovaly, jak moc mu na něm záleží... Nejspíš mi chybí nějaký podstatný dílek, aby se mi celá skládačka v hlavě správně poskládala.

Letos o půstu uvažuju zas. Jestli má půst pomoci křesťanům vnímat víc Boží blízkost, připravit se v mysli na Velikonoční svátky (nebo o Adventu na ty Vánoční), pak to nejspíš nebude v tom mase :) Já totiž nejsem masová. Vypustit na 40 dní z jídelníčku maso a nemuset ho vařit, byla bych jedině ráda. Takový půst za odměnu. To tahle vypustit sladkosti, slané křupavky nebo třeba facebook, to už je něco jiného. To by bolelo...


úterý 21. února 2017

Turkáče a body s liškami

Na podzim jsem byla požádána o ušití turkáčků z šedého úpletu s liškami na koloběžce. Miluju ho. Koupila jsem si ho pro Edíka na nějaký pěkný obleček. Tak jsem mu rovnou spíchla jedno bodýčko na parádu. Střih už popravdě nevím, který jsem použila. Pokud ale hledáte nějaký ověřený, tak vyzkoušejte tenhle od Schnabeliny. Materiály jsou, jako obvykle, od Terstry.





pátek 10. února 2017

Zero waste sada na nákupy

Další z letošních DIY dárků - sada na nákupy ovoce a zeleniny. Pokud vás taky štvou mikrotenové sáčky, které se protrhávají, k ničemu dalšímu se moc použít nedají a tak putují rovnou do popelnice (a odtud k recyklaci - to ale bohužel jen minimum, do spalovny, na skládku nebo třeba do moře) a přemýšlíte, jestli by je šlo něčím nahradit, tak tohle je to, co potřebujete.

Před nějakou dobou mě nadchly sáčky FruSack, které jsou přesně to, co by se mi líbilo. Cena se mi líbí o něco míň, i když ji chápu. A pak jsem díky Křížulce narazila na blog Bagme a tam jsem našla, co jsem hledala :) Sáčky, které nahradí mikroteňáky a které můžu vyrobit sama z toho, co mám doma.

Moje sada čítá 5 sáčků z té nejobyčejnější ikea záclony (vypadá dobře, je lehoučká a přitom pevná, snáší dobře praní) na šňůrku a stahovačku a pouzdro na sáčky do tašky. To je na zip a je opatřené karabinko, aby bylo možné připnout ho na očko uvnitř kabelky. Každý sáček má jinou barvu šňůrky, takže můžete snadno rozlišit sáček na cibuli a česnek, na brambory,na citrusy, na ostatní ovoce... nebo prostě jak je třeba. Výhodou je, že jsou sáčky průhledné, takže s nimi nemají problém ani prodavačky v supermarketech. Každý váží míň než 10g, což je i u nejdražšího ovoce zanedbatelný rozdíl v celkové váze.

Sada má dvě zásadní nevýhody. První je, že sáčky nejsou nepromokavé - třešně nebo  borůvky bych proto nich asi nenosila nebo aspoň ne volně v tašce. A druhou nevýhodou je, že na ně musíte myslet už před odchodem na nákup (nebo do práce). Jinak vám nezbude než zase použít jednorázové igeliťáky. Pokud jste ale zvyklí nosit s sebou látkovou nákupní tašku nebo vozit v autě přepravku, není to tak velký rozdíl. Už jste zvyklí myslet takhle dopředu. Osobně si myslím, že to za ty ušetřené sáčky stojí.

Tak teď už jen překonat lenost (nebo teď spíš rychle zmáknout rozešité věci), abych si mohla vyrobit sadu i pro sebe. děsně jí chci :)


středa 1. února 2017

Černo-bílé tepláčky

Tepláčky pro miminka mě pořád baví. A prdeláčkový střih s kulatou vsadkou na zadečku z Ottobre 3/2014 taky :) Takže po liškových a pandových dostal Eda jedny černno-bílé. Trochu divočina, ale mám je ráda. A do sady čepička.

Šito v listopadu, foceno v prosinci, takže fotky už nejsou úplně aktuální. Teď už se Eda plazí po bytě, hrazdička je dávno uklizená a čeká na nějaké další miminko :)




pátek 27. ledna 2017

Kam s dětmi - Bobování na Ještědu

Minulý víkend jsme vyrazili s částí rodiny na hory do Bedřichova. Bylo překrásné počasí a výborně jsme si to užili. Ač jsem byla se všemi třemi dětmi sama (manžel měl ten víkend jiné povinnosti) a snažila jsem se zbytek rodiny zatěžovat co nejmíň, vrátila jsem se odpočatá a nadšená. Na pár minut jsem se cítila dokonce hrdá sama na sebe a jako matka roku. Ale opravdu jen na chvíli. Děti mě vždycky velmi rychle vrátí zpět na zem :)

No a teď bych se s vámi chtěla podělit o tip na báječný zimní výlet s dětmi a sice bobování na Ještědu.




úterý 17. ledna 2017

Polštářky na čtení z vlastnoručně pomalované látky

Tričko s hrochem jako dárek pro dědu od dětí mělo úspěch u dědy i na blogu, tak přináším další inspiraci na vyrábění dárků s dětmi. V minulých letech jsem šila pro blízké i jejich blízké čtecí polštářky - "kostičky". Šila jsem z různých materiálů, úspěch měly jak plátěné, tak ňuňací plyšové. Pro babičky jsem letos vymyslela "originální", z látky, kterou s dětmi vlastnoručně pomalujeme.

Původní idea byla, že já černou gelovkou nakreslím různě velká nepravidelně rozmístěná kolečka a děti je pak vymalují zředěnými barvami na textil a štětcem. Bude to krásné, osobité, jemné, možná i elegantní... Děti byly jiného názoru, chopily se štětců a vytvořily směs všech barev a tvarů, které je napadly. Polštářky jsou velmi osobité, ale elegantní ani jemné rozhodně nejsou :D


středa 11. ledna 2017

Tričko s hrochem

Naši tchánovci si letos přáli k Vánocům jen finanční příspěvek na křeslo. Aby jim nebylo líto, že pod stromečkem nenajdou nic než obálku, rozhodla jsem se jim s dětmi něco vyrobit. nechala jsem dětem poměrně dost volnosti, tak z toho vyšly dárky z kategorie "pro silné osobnosti" :D

Tchán je milovník hrochů, takže tady byla volba vícemémě jasná, bude to tričko s hrochem. Moje představa byla, že nakreslím hrocha gelovkou a děti ho vymalují štětcem a zředěnými barvami na textil. Bude to vkusné tričko na doma :) První část plánu vyšla, druhá vzala za své, když Vojta zahlédl v krabici s barvami fixy na textil. Ovšem třetí část plánu je splněna, nikam jinam než na doma se tričko vzít nedá :D Naštěstí děda je silná osobnost a s osobitým uměním nemá nejmenší problém. Druhý den měl tričko na sobě na rodinné oslavě a děti byly hrdé a šťastné.


neděle 8. ledna 2017

Dárky pro miminko

I letos jsem stejně jako v posledních letech nadělovala různé DIY dárky. Mám to moc ráda a pevně doufám, že obdarovaní ocení, když jim věnuju svůj čas. Ráda peču dorty k narozeninám, ráda vyrábím dárky...

Jeden z DIY dárků byl pro miminko, které se brzy narodí do rodiny. Chrastítko, žužlátko a přebalovací podložka. Všechno z bezpečných materiálů - surové dřevo, silikonové korálky, atestované látky...

Doufám, že udělaly radost a ještě dlouho budou :)


čtvrtek 5. ledna 2017

Konečně zima

Kolem Silvestra se i na nebohé pražské děti, které sníh znají jen ze Tří oříšků, usmálo štěstí a venku se udělala překrásná námraza. Po týdnu slejváků (jaké může být lepší počasí po Vánocích na blátě, než třídenní déšť, žejo :D) vykouklo slunce a venku to vypadalo jak v pohádce. Teď už tu máme dokonce pár centimetrů sněhu, tak si užíváme, že nemusíme jezdit bobovat na hory :)

Tak se s vámi podělím o pár fotek z novoroční procházky a budu doufat, že jak na Nový rok, tak po celý rok - venku bylo tak krásně, jako by se svět právě narodil.