středa 29. března 2017

Třicet tři

Před měsícem (na den přesně) jsem (ne)měla narozeniny. Jako každoročně - o rok starší a opět žádné narozeniny. Ještě že aspoň čas od času nějaké mívám :D

Dostala jsem spoustu krásných dárků, užila si hned několik oslav (to je jedna z mnoha výhod velkých rodin - vždycky se slaví na etapy, tak má člověk narozeniny třeba měsíc).


Jedna z výhod slavení narozenin o měsíc později - mám plný byt nádherných tulipánů :)

sobota 18. března 2017

Origami mikina

Vojta nutně potřebuje nové mikiny. Má hodně poděděných po bratrancích, ale ušitá od maminky je ušitá od maminky. A já si užívám, že ještě chce nosit doma šité věci a zatím netouží po značkových věcech z krámů. Baví ho vymýšlet si střih, vybírat látky... A tak si vymyslel mikinu s kapucí, klokaní kapsou, černou a s origami zvířátky. Tak ji má :)


středa 15. března 2017

Mikina s hrochem

Určitě znáte tu situaci, kdy potřebujete něco udělat, ale máte náladu na všechno jiné. Stává se mi to se vším, i se šitím. Děti potřebovaly nepromokavé kalhoty do školky, teplé mikiny, tepláky, leginy a podvlíkačky, já nějaká trička... A místo toho jsem se pustila do třpytivé mikiny s volánkem pro Týnku, protože jsem na to prostě měla chuť :) Čas od času se takhle odměňuju a ušiju něco prostě jen tak, že se mi chce, aniž by to bylo třeba. Je to osvěžující a připomíná mi to, že šití je hlavně koníček, relaxace a seberealizace a ne jen práce a něco, co je potřeba.

A tak má Týnka novou mikinku. Je úplně obyčejná, v těle trochu volnější (jakoby over-sized), v délce s volánkem a hlavně třpytivá :) Vypadá hezky k užším kalhotám, ale i k sukni. Fotila jsem opět jen na ramínku. Jak děti rostou, mám čím dál menší chuť připravovat je o jejich soukromí a věšet jejich fotky na internet, i když fotky oblečených kousků a roztomilých tvářiček jsou tak hezké. Ale přeci jen jsou to jejich tvářičky... Třeba postupně ovládnu focení oblečení v přírodě, Fler jasně dokazuje, že není třeba modelů a modelek, aby fotky oblečení byly krásné a zajímavé. Zas další výzva :)




úterý 14. března 2017

Softshellky s ještěrkami podruhé

Tentokrát klučičí. jinak stejně řešené, prostě sourozenci, spěch a nedostatek invence. Opět bez kapes, protože je děti stejně nepoužívají. Opět nahoře i dole do gumy, máme to tak rádi. A reflexky tentokrát dinosauří, protože... mohly by být vůbec pro Vojtu nějaké jiné? :D

Stejný střih, osvědčil se. Týnčiny jsem jen drobně zužovala, pro Vojtu nebylo třeba upravovat vůbec. Už jsem podle něj kdysi šila kostkáče pro Vojtíka. Pověšené nevypadají kalhoty nic moc, ale na těle jsou super. tak akorát široké, aby byly pohodlné, ale neplandaly. Móda si žádá úzké střihy, tak tyhle jsou dostatečně úzké, aby to bylo cajk, a dostatečně volné, aby to bylo vůbec k nošení :)




sobota 11. března 2017

Softshellky s ještěrkami

Děti vyrostly ze softshellek, je potřeba rychle doplnit zásoby. Jaro vtrhlo dřív, než jsem ho čekala (ne, že bych mu to měla za zlé :), zastihlo mě nepřipravenou. takže kalhoty jen úplně jednoduché, bez různých vychytávek. Prostě takové, abych je stihla za dva večery. Víc na to nemám a i tak to trvalo skoro týden...

S růžovou a motýlky pro Týnku, vepředu s reflexní paspulkou, reflexky jsem dala i zezadu nohavic, nahoře i dole do gumy. Mám to tak nejraději. Všechno drží, kde má, kalhoty nelezou (ve větších velikostech se mi náplet z tohoto důvodu neosvědčil), navíc díky gumě v délce nohavic je možné ušít kalhoty delší a tím pádem trochu dýl vydrží. Náplet v délce nohavic vyloženě nemám ráda a nedávám ho tam nikdy. 

Použila jsem střih z Ottobre, který se mi osvědčil už dříve na kalhotách pro Vojtíka a použila jsem ho i teď na Vojtovy softshellky. Týna je drobnější a štíhlejší, takže jsem střih mírně zúžila. Vnější linie jsem střihla bez přídavku na švy, vyšlo to akorát. Pověšené kalhoty nevypadají nic moc, ale na těle vypadají moc dobře. Tak akorát štíhlé, aby to odpovídalo současné módě štíhlých nohavic, a tak akorát široké, aby to bylo k nošení, neomezovalo v pohybu a umožňovalo nosit kalhoty přes leginy nebo podvlíkačky, což je do lesní školky potřeba.


pátek 10. března 2017

Svrchňáčky bez patentků na zkracování sedu

V posledních týdnech se konečně sem tam dostávám k šití. Hurá :) Není toho moc, ale převládá opatrný optimismus.

První věc, kterou jsem potřebovala a chtěla ušít, byly obyčejné svrchňáčky pro Edíka. Bez zkracovacích patentků. Svrchňáčky standardně šiju s 5 řadami zkracovacích patentků. Díky tomu sedí opravdu všem velikostem, od novorozence po naducanou noční plínku na dvouleťákovi. Vyzkoušeno na všech třech dětech - jedny svrchňáky se dochovaly ještě po Vojtovi, který je měl až do odplenkování, Týnka od narození až do konce a Eda také už od narození. Jejich univerzálnost představuje ale zároveň i jejich nevýhodu. V době, kdy se miminko plazí, dochází v ohybu u patentků k nadměrné zátěži materiálu a PUL se odírá. Mně se v tom místě na všech svrchňácích udělala dírka. Pokud se plenka hlídá, svrchňáky neprotékají. Pokud ale zapomenete a plenka se hodně namočí, mohou tudy provlhnout.

Tak jsem ušila dvoje svrchňáky o fous kratší v sedu, aby byly tak akorát na nošení přes klasickou kalhotkovou plenku, které Eda nosí přes den. Problém je vyřešen a na noc, do kočárku nebo nosítka dávám dál klasické rostoucí. Mám radost :)






čtvrtek 2. března 2017

Půst

Včera byla Popeleční středa, začalo postní období. Půst znamená pro každého něco jiného. Mně nikdy tahle křesťanská tradice nic moc neříkala. Ani půst před Velikonoc, ani žádný jiný. Četla jsem na tohle téma několik knížek, ale žádná mi nepomohla dostat se trochu hlouběji do podstaty věci. Nerozumím tomu, proč by mi vynechání masa z jídelníčku mělo pomoci připravit se na Velikonoce, ani proč by Bůh měl být ochotnější vyslechnout moje modlitby, pokud se budu modlit s křečemi v břiše z hladu. Milující otec asi nepotřebuje, aby jeho děti utrpěním dokazovaly, jak moc mu na něm záleží... Nejspíš mi chybí nějaký podstatný dílek, aby se mi celá skládačka v hlavě správně poskládala.

Letos o půstu uvažuju zas. Jestli má půst pomoci křesťanům vnímat víc Boží blízkost, připravit se v mysli na Velikonoční svátky (nebo o Adventu na ty Vánoční), pak to nejspíš nebude v tom mase :) Já totiž nejsem masová. Vypustit na 40 dní z jídelníčku maso a nemuset ho vařit, byla bych jedině ráda. Takový půst za odměnu. To tahle vypustit sladkosti, slané křupavky nebo třeba facebook, to už je něco jiného. To by bolelo...