Půst

Včera byla Popeleční středa, začalo postní období. Půst znamená pro každého něco jiného. Mně nikdy tahle křesťanská tradice nic moc neříkala. Ani půst před Velikonoc, ani žádný jiný. Četla jsem na tohle téma několik knížek, ale žádná mi nepomohla dostat se trochu hlouběji do podstaty věci. Nerozumím tomu, proč by mi vynechání masa z jídelníčku mělo pomoci připravit se na Velikonoce, ani proč by Bůh měl být ochotnější vyslechnout moje modlitby, pokud se budu modlit s křečemi v břiše z hladu. Milující otec asi nepotřebuje, aby jeho děti utrpěním dokazovaly, jak moc mu na něm záleží... Nejspíš mi chybí nějaký podstatný dílek, aby se mi celá skládačka v hlavě správně poskládala.

Letos o půstu uvažuju zas. Jestli má půst pomoci křesťanům vnímat víc Boží blízkost, připravit se v mysli na Velikonoční svátky (nebo o Adventu na ty Vánoční), pak to nejspíš nebude v tom mase :) Já totiž nejsem masová. Vypustit na 40 dní z jídelníčku maso a nemuset ho vařit, byla bych jedině ráda. Takový půst za odměnu. To tahle vypustit sladkosti, slané křupavky nebo třeba facebook, to už je něco jiného. To by bolelo...

Půsty mohou (a často mají) také zdravotní důvody. Vynechat to, co nás zatěžuje, očistit tělo od starých nánosů. Detoxikovat. To by prospělo i duši a duchu.

A tak jsem se dostala k rozhodnutí, pojmout to letošní postní období před Velikonocemi jako příležitost k celkové obnově ducha, duše i těla. Po třech porodech, neustále nevyspaná, často v poklusu... za posledního půl roku jsem byla nastydlá víckrát než za 10 předchozích let. Chybí mi energie, necítím se úplně zdravě. Ekzém, se kterým jsem bojovala jako dítě, se vrátil mimo jiné v podobě neustále praskajících konečků prstů. Někdy mám problém zapnout dětem knoflíky a zavázat tkaničky, o šití už vůbec nemluvím. Pro ekzém je klíčová strava, ale taky psychická pohoda a klid. No a duchovní pohoda, to už si snad ani nepamatuju, jak vypadá. Potřebuju restart. Kdy, když ne teď?

Takže těch nadcházejích 40 dní zkusím využít jako příležitost k detoxu těla, duše i ducha. Zkusím vynechat to, co mi škodí, odstranit staré nánosy.

• V jídle se pokusím vypustit cukr (tedy všechno oslazené, ovoce a zeleninu naopak přidám), bílou mouku a mléko. Mám už s tím zkušenost a pomohlo mi to dost (víc napíšu třeba jindy).
• Černý čaj a kávu budu pít nejpozději v časném odpoledni, aby se mi lépe spalo, a budu postupně hledat alternativy. Ani jedno mi neprospívá kvůli ekzému. 
• Zařadím víc bylinkových čajů.
• Místo slaných mlsek budu chroupat jablka, mrkev, oříšky nebo něco domácího. 
• Facebook omezím na minimum (vypnu upozornění ze skupin, ponechám si sdílení článků, přímý kontakt s přáteli a kontakt se zákazníky). 
• Budu se maximálně snažit neprokrastinovat s mobilem v ruce (hry nehraju, ale pořád je co číst, kde brouzdat...). 
• Každý den věnuju aspoň 10 minut knize (pro někoho úsměvné, pro mě nedostižná meta). 
• Začnu zase cvičit na záda a střed těla. 
• Každý den si najdu aspoň chvilku na čtení Bible a modlitby (tohle by měl být na prvním místě, je to základ pro miji vnitřní pohodu. Kotva, která mě pak drží ve stresových obdobích).
• Jednou týdně si půjdu zaběhat (s oteplením mě to táhne ven, tohle bude jen o time managementu)
• Budu se snažit spát každý den aspoň 6,5 hodiny.
• Na neškolkové dny budu plánovat činnosti a aktivity mimo domov, abychom si společný čas užili a mohli z těch vzpomínek později čerpat. Budu se víc soustředit na to, abychom byli víc spolu a míň vedle sebe. Abych se dětem v našem čase skutečně věnovala.
• Budu se snažit uvádět do praxe hesla "žij teď (ne v minulosti ani v budoucnosti, ale právě teď)" a "pracuj s tím, co máš".
• Konečně nafotím a dám a bazar věci, které jsou na hromadě "do světa" (některé už tam jsou přes rok :-/ )
• Každý den budu hledat způsoby, jak udělat lidem kolem sebe radost, jak jim dát najevo, že mají hodnotu, že mi na nich záleží. Nakonec totiž není až tak podstatné, co máme v hlavě. Pokud se to neprojevuje navenek, protože jsme zaneprázdnění :-/

A jako závěrečný bod vyhlašuju látkový půst. V poslední době často narážím na nakupovací půst různých blogerek. Nenakupovat oblečení a pracovat s tím, co už mají. S tím problém nemám, nakupování nemám ráda a nakupování hader přímo nesnáším. Ale látky, to je jiná. Vlastně mě ještě víc baví virtuální šití (co bych z té látky ušila) než to reálné. Látky se kupí. I v tomhle se potřebuju naučit žít teď (ne "až jednou, až budu mít čas") a pracovat s tím, co mám. Roční nenakupovací výzva, na to si úplně nevěřím. Ale půl roku, do září, to dám. A ruku v ruce s tím nebudu nakupovat žádné hadry, které dokážu ušít (takže ponožky jo, ty šít nebudu :D ) Takže přidávám:

• Nebudu nakupovat žádné látky ani oblečení pro sebe a děti.

Nejde mi o nějaké stachanovství, nebudu si vystavovat vysvědčení a vyplňovat "modrý život". Jde mi prostě o to zastavit se, zpomalit, dávat prostor hodnotným věcem, tomu, co považuju za nejdůležitější, ale reálně na to často nedochází kvůli blbostem. Je to výzva, ale chci do toho jít. A veřejně to píšu nejen jako inspiraci a podnět pro vás ostatní, kteří si možná taky připadáte ztracení nebo přejetí a potřebujete nějaký impuls ke změně, ale taky jako bič na sebe. Když něco řeknu nahlas, když to napíšu, už nemůžu jen tak vycouvat. Už to "platí" :)