Upgradované šaty

Než jsem odešla na mateřskou, byla jsem dvěma roky třídní báječné třídy pubertálních gymnazistů. Včera měli maturitní ples, který jsem si samozřejmě nemohla nechat ujít. Bylo to hezké, trochu nostalgické, málem jsem i slzu zamáčkla, jak jsou všichni už velcí a dospělí... :)

Nicméně nejhorší problém byl, co na sebe. Nikdy jsem neměla žádné plesové šaty, takže nemám zásoby, ze kterých čerpat. A platit půjčovné pomalu 2.000,-, když se jdu v podstatě jen ukázat, to jsem fakt nechtěla. Takže jsem se rozhodla trochu upgradovat šaty, které jsem si koupila před 2 roky v náhlém záchvatu "to nutně potřebuju", ale od té doby jsem je měla na sobě asi 3x. Jsou hezké, ale takové obyčejné, a hlavně černé. A mně černá fakt nesluší.

Cílem byly šaty ve stylu 50. let, zábavné, klidně trošku praštěné. S výsledkem jsem nakonec spokojená, i když chyb by se našlo hodně. Ale jsou to první šaty, na kterých jsem se aspoň trochu podílela sama, tak jsem na sebe hrdá :) Ostatně ten základ je tak jednoduchoučký, že bych ho spíchla za večer sama :)

Tady šaty před...

...a tady po dvoudenním šicím úsilí.

Recyklace - tepláčky z mikiny, kamašky ze svetru

Recyklace je asi jeden z nejběžnějších způsobů šití pro malé děti. Pořád jsou zamazané, dokud lezou, nic nevydrží na dlouho... Takže šití z drahých materiálů si nechávám spíš na parádu. Navíc je recyklace ideální v šicích začátcích, kdy se člověk bojí střihnout do látky, aby ji nezkazil, a všechno jde jako psovi pastva. Recy oblečky jsou hned hotové, radost veliká :)

Z mého archivu - do Vojtova pokojíčku

Se šitím jsem začínala na podzim před rokem a půl, kdy jsem ze dne na den zůstala doma kvůli  rizikovému těhotenství. V té době jsme měli rozkopaný celý byt a já jsem 3 měsíce bydlela zase u rodičů. Abych se nějak zabavila, vytáhla jsem starý kufříkový stroj po naší mamce, koupila knížku a začala se učit šít. Velkou motivací a inspirací mi ze začátku byl i časopis Marina. Podle návodů z něj jsem ušila svoje úplně první výtvory. Bohužel, moje absolutní prvotina, slon, zůstal nezdokumentovaný.

Většina věcí, které jsem tehdy ušila, byly různé hračky a dekorace k postýlce pro našeho budoucího synka. Koupila jsem první látky a pustila se do toho.

Postupně jsem ušila úplně jednoduchý mantinel do postýlky, kapsář, hrací deku podle Mariny, sedací vak/ hnízdečko, zrenovovala jsem hrací hrazdičku po synovcích a vyrobila jsem několik hraček.

Mantinel nestojí za komentář, dokonce ani na fotce ho nemám. Je jen bílý, olemovaný šikmým proužkem  stejně jako kapsář. Snad jen, že silný vatelín se neosvědčil, hrne se. Napříště použiju molitan.

Kapsář už byl složitější práce, ale bavilo mě vymýšlet si ho. Kapsičky jsou nahoře olemované paspulkou, takže drží otevřené. Do paspulky jsem všívala obyč šňůrku. Bužírka by fungovala ještě líp.

Souprava pro Terezku

Co dát pod stromeček úplně malé holčičce, která z toho nemá rozum? A která má navíc dva starší brášky? Naprostou většinu věcí podědila, holčičí hračky ještě nepotřebuje... Rozhodla jsem se trochu risknout případnou nevůli, kterou by mohly vyvolat "další hadry" a ušila jsem polodupačky a čepičku v mírně holčičích barvách (moje švagrová není zrovna milovnice typicky holčičích barviček a vzorů).

Froté plínky

V prosinci se nám narodila neteř Terezka. Její maminka, moje švagrová Maruška, si u mě objednala k Vánocům nějakou kalhotkovou plínku na vyzkoušení. Maruška je zkušená látkařka, ale s jednovelikostními kalhotkovými plínkami moc zkušeností nemá a tak by je chtěla otestovat. Mají hodně tvrdou vodu a většina plínek jim hodně ztuhla. Rozhodla jsem se tedy vyzkoušet jiné "složení" plínek, které by tuhnutí odolávalo líp než klasika, kterou mám vyzkoušenou. A když už jsem se pustila do šití, udělala jsem plenek rovnou 5 - 2 pro Terezku a 3 pro našeho Vojtu.

Moje první bodýčko

Každá jen trochu schopná švadlenka vám potvrdí, že ušít dětské bodýčko není žádná složitá práce. Ale všechno je jednou poprvé a já jsem na to svoje první strašně pyšná. Šila jsem ho jako vánoční dárek pro našeho Vojtíka. Barevná veselá bodýčka se totiž dost špatně shánějí a když už se zadaří, stejně jsou většinou nic moc. A oblékat mu na veřejnost světlé, to rozhodně odmítám riskovat. Takže opět platí, že co si člověk neudělá sám, to nemá :)

Boryny

Krom několika (více méně nezrealizovaných) nápadů na vlastnoruční vánoční dárky jsem dostala zakázku na nové Boryny. Jsou to látkoví pejsci/ polštářky mých synovců. Jejich stávající Boryny už značně přesluhují a frekvence oprav přesáhla limit, který moje sestra považuje za únosný. Jenže kluci bez Boryn nedají ani ránu, vozí je všude s sebou a představa, že by se prostě rozpadly... Leda snad kdyby Ježíšek přinesl nové, pak by se dalo o výměně aspoň uvažovat.

Střih na Boryny jsem udělala od oka podle fotky a rozměrů, které jsem dostala. Šila jsem je z pevnějších kanafasů, takže by mohly vydržet i náročné klučičí zacházení. Mají jen jednu drobnou vadu - teď má sestra hrůzu, že bude muset všude s sebou tahat Boryny ne dvě, ale rovnou čtyři :)