U nás v Holinkově

Je to už dva roky, kdy jsem přestala přispívat na tenhle blog. Fascinuje mě, že stále žije svým životem a pořád sem zavítá kolem pěti tisíc lidí každý měsíc. Je to pro mě výzva občas sem zase něco přihodit :-)

K šití se teď dostávám jen úplně výjimečně. Postavili jsme dům, přestěhovali se do něj, postupně zařizuju novou domácnost, zakládám svoji vysněnou zahrady. 

Starší děti jsou v domácím vzdělávání, Maluch teď oslavil čtvrté narozeniny a do školky se nechystá. Začala jsem pracovat na kratičký úvazek v církvi. Hodně výletujeme a užíváme si svobody, kterou máme.

Své budoucí zahradě jsem založila vlastní stránku, najdete ji TADY. Těší mě zaznamenávat si všechny pokusy a omyly a jak se to celé vyvíjí z ničeho, první úspěchy a všechno, co se cestou učím.

Tak vítejte :-)

Moje provizorní zahrádka ještě na balkoně paneláku. Dnes už se pokouším o první pěstování na budoucí zahradě

Svatební dort

Před pár dny konečně doputovaly fotky ze svatby mojí sestřičky. Svatba byla úžasná, nevěstě (i ženichovi) to moc slušelo, byla báječná nálada... A tady jsou fotky dortu,který jsem na svatbu pekla. Talíře se vracely prázdné, nic nezbylo, tak se, myslím, vydařil :)

Debordelizační výzva

Začíná ve mně růst pocit, že potřebuju zorganizovat věci kolem sebe, probrat, roztřídit, vyházet... prostě debordelizovat. A jelikož miluju výzvy, tak si jdu jednu pro sebe udělat.

zdroj: http://www.freakingnews.com

Naked cake s višněmi a sedmikráskami

Tak tenhle dort byl můj zatím nejpovedenější, s touhle verzí už jsem byla naprosto spokojená. Ověřila jsem si, že když chci dort na sobotní oslavu, ideální postup je upéct korpus ve čtvrtek večer a vychladlý dát do ledničky. V pátek večer umíchat krém a dort naplnit. Kousek krému jsem si odložila stranou na boky a vršek na finální zdobení. A v sobotu před oslavou jsem dort ozdobila. Všechno se hezky rozleželo, s korpusem se mi hezky pracovalo, krém dobře ztuhl... prostě fajn a podle mých představ. Už to začínám dostávat do ruky :)

Naked cake s lesním ovocem a problémy s tvarohovým krémem

Další letošní dort, opět korpus red velvet (recept TADY), plněný tentokrát krémem z mascarone a tvarohu (recept TADY - počítejte, že na dort potřebujete 0,75 kg až 1 kg krému a upravte množství surovin podle potřeby) a malinovou marmeládou. Pro mě ideální kombinace. Výsledek už tak ideální nebyl. Naštěstí mám chápavou a tolerantní rodinu, dort zblajzli a mně zbyl jen jeden kousek na ráno. A u něj jsem se pak bouchala do čela, že takhle to mělo chutnat včera...

Naked cake se zahradním ovocem

Druhý narozeninový dort, pekla jsem ho o stejném víkendu jako ten předchozí. Testovala jsem si na něm světlý korpus. Je výborný, ale ten kakaový red velvet mi sedí víc. Nicméně empiricky jsem ověřila, že "naháče" můžete udělat světlého, tmavého i něco mezi. Jak vám vyhovuje nejvíc.
Krém jsem dělala ze smetanového sýra (recept najdete TADY), ale pospíchala jsem a krém jsem si nenechala vychladit před plněním dortu. Byl tekutější, než by bylo třeba. Tak jsem se pokusila o "umělecké stékání", což se mi úplně nepodařilo :D V dortu ale krém ztuhl dobře a druhý den všechno hezky drželo, dort se dobře krájel. Jen to prostě chtělo nechat vychladit už před plněním, no...

Red velvet cake jako "nahatý dort"

Hrozně ráda peču. Cokoli. Chleby, housky, koláče, cukroví, sušenky... V posledních letech mě nevyhnutelně dohnaly i dorty. Dlouho jsem pekla klasické - proříznutý piškot promazaný pikantní marmeládou a nějakým dobrým krémem (třeba tvarohovým nebo z mascarpone), navrch ovoce a želé. Jak děti rostou a začínají mít přání, začala jsem experimentovat s různými těsty, krémy  variantami zdobení. Jen potahovaným dortům se vyhýbám, k barvivům mám silnou nedůvěru a vyhýbám se jim dost důsledně. A navíc se mi přírodnější dorty i víc líbí.

Někdy v zimě začala sestra promýšlet svatební dort. Přes různé peripetie jsme nakonec dospěly k tomu, že mi zkusí důvěřovat a dort upeču já. Její představa byl dort "naháč", které jsou teď in a jsou fakt krásné. Zdobí se ovocem, květinami, jak kdo chce... A tak jsem začala zkoušet a trénovat, aby to vyšlo.

První cvičný dort byl pro synovce k narozeninám v květnu. Zdobila jsem zahradním a lesním ovocem a povedl se výborně. Na korpus jsem vybrala klasiku red velvet, který miluju. Je vláčný, nedusivý a přitom pevný. Pokud se peče den před zdobením, perfektně se s ním pracuje, dobře se krájí a nedrobí se. A fakt dobře chutná. Výborně ladí s krémem z mascarpone, ze smetanového sýra (Philadelphia a pod.), s krémem z mascarpone a tvarohu nebo s tvarohovým krémem. Recepty najdete TADY.

Vanilkové cupcakes

Do třetice recept na vanilkové cupcakes, protože mnozí mají prostě vanilkové nejraději (já to nejsem, ale pár takových v okolí mám a proto tohle těsto potřebuju mít v repertoáru).

Carrot cupcakes vč. receptu na těsto a hned 3 druhy krémů

Druhý druh "kapkejků", které jsem pekla na víkendovou svatbu, jsou variantou mého oblíbeného mrkvového dortu (carrot cake). Pokud ho neznáte, rozhodně doporučuju vyzkoušet. Je to úžasně dobrý dort, díky vláknům nastrouhané mrkve má krásnou barvu a lehkou strukturu, je příjemně nasládlý a vláčný, plný sekaných ořechů. Plní se krémem z krémového sýra (typu Philadelphia, u nás se někdy nahrazuje pomazánkovým máslem, ale není to ono). Můžete ho připravit jako naked cake ("nahatý dort"), potáhnout ho potahovací hmotou, potřít krémem... podle chuti a vkusu. Já jsem ho upekla jako cupcakes.

Čokoládové cupcakes s čokoládovým krémem

Po dlouhé době si zase na blog ukládám dobrý recept. Moc ráda peču a často mají moje výtvory úspěch. Minulý týden jsem strávila v kuchyni násobně víc času než obvykle, protože jsem pekla svatební dort a cupcakes na svatbu mojí mladší sestry. Všechno klaplo, dort i "kapkejky" chutnaly, talíře se vracely prázdné. Co víc přát :) Tím spíš, že jsem totální amatér, nadšenec, ale nemám ty profi grify, neumím to tak parádně nazdobit...

Rodinné

Na podzim slavili mí rodiče 40. výročí svatby a se sestrami jsme jim jako dárek vyráběly fotoknihu, která mapuje těch více než 40 společných let. Dopadla krásně, bylo to dojemné, sama si v ní ráda listuju. Součástí byly fotky rodin každé z nás. S hrůzou jsem zjistila, že žádnou rodinnou fotku nemáme. Fakt ani jednu. Máme asi 3 fotky, na kterých jsme s Vojtou a Týnkou, ale jsou to takové ty "prosím vás, mohl byste nás vyfotit?" a vypadají podle toho. Fotku všech 5 nemáme žádnou. Rodinné fotky pořizuju většinou já, takže máme kupy fotek dětí, občas dětí s tatínkem a jen výjimečně i nějakou maminku, když si vezme foťák do ruky muž. A tak jsem k Vánocům pořídila jako dárek pro celou rodinu poukaz na rodinné focení. Vybrala jsem si známou fotografku, jejíž nenucený styl je mi blízký. Na focení jsme se vydali ped týdnem a bylo to bezva. Užili jsme si to, já jsem dokonce sem tam dokázala zapomenout, že mě někdo fotí, a tak si na pár fotkách připadám pěkně. Hurá :) Už se moc těším, až budou některé fotky vyvolané a budu moci změnit naši koláž v obýváku. Svatební fotky už jsou přeci jen po těch skoro 11 letech trochu okoukané :D

Přírodně barvená velikonoční vajíčka

Každoročně barvíme vajíčka v cibulových slupkách. Mám tuhle techniku moc ráda už od dětství a bez batikovaných vajíček by to pro mě nebyly Velikonoce.

Letos jsem se rozhodla vyzkoušet i další přírodní barviva. Volba padla na červenou řepu a červené zelí. Zelí dopadlo výborně, na bílých vajíčkách udělalo příjemnou bledě modrou barvu a na hnědých takovou nezvyklou modro - hnědou. Perfektní pro milovníky vintage :) Červená řepa měla dát vajíčka růžová, ale vyšly mi světle béžové. Ne, že by to bylo špatné, ale žádná velká hitparáda taky ne. Taky takové vintage :D Krom klasických cibulových slupek jsem použila i červené.

Třicet tři

Před měsícem (na den přesně) jsem (ne)měla narozeniny. Jako každoročně - o rok starší a opět žádné narozeniny. Ještě že aspoň čas od času nějaké mívám :D

Dostala jsem spoustu krásných dárků, užila si hned několik oslav (to je jedna z mnoha výhod velkých rodin - vždycky se slaví na etapy, tak má člověk narozeniny třeba měsíc).

Jedna z výhod slavení narozenin o měsíc později - mám plný byt nádherných tulipánů :)

Půst

Včera byla Popeleční středa, začalo postní období. Půst znamená pro každého něco jiného. Mně nikdy tahle křesťanská tradice nic moc neříkala. Ani půst před Velikonoc, ani žádný jiný. Četla jsem na tohle téma několik knížek, ale žádná mi nepomohla dostat se trochu hlouběji do podstaty věci. Nerozumím tomu, proč by mi vynechání masa z jídelníčku mělo pomoci připravit se na Velikonoce, ani proč by Bůh měl být ochotnější vyslechnout moje modlitby, pokud se budu modlit s křečemi v břiše z hladu. Milující otec asi nepotřebuje, aby jeho děti utrpěním dokazovaly, jak moc mu na něm záleží... Nejspíš mi chybí nějaký podstatný dílek, aby se mi celá skládačka v hlavě správně poskládala.

Letos o půstu uvažuju zas. Jestli má půst pomoci křesťanům vnímat víc Boží blízkost, připravit se v mysli na Velikonoční svátky (nebo o Adventu na ty Vánoční), pak to nejspíš nebude v tom mase :) Já totiž nejsem masová. Vypustit na 40 dní z jídelníčku maso a nemuset ho vařit, byla bych jedině ráda. Takový půst za odměnu. To tahle vypustit sladkosti, slané křupavky nebo třeba facebook, to už je něco jiného. To by bolelo...

Tričko s hrochem

Naši tchánovci si letos přáli k Vánocům jen finanční příspěvek na křeslo. Aby jim nebylo líto, že pod stromečkem nenajdou nic než obálku, rozhodla jsem se jim s dětmi něco vyrobit. nechala jsem dětem poměrně dost volnosti, tak z toho vyšly dárky z kategorie "pro silné osobnosti" :D

Tchán je milovník hrochů, takže tady byla volba vícemémě jasná, bude to tričko s hrochem. Moje představa byla, že nakreslím hrocha gelovkou a děti ho vymalují štětcem a zředěnými barvami na textil. Bude to vkusné tričko na doma :) První část plánu vyšla, druhá vzala za své, když Vojta zahlédl v krabici s barvami fixy na textil. Ovšem třetí část plánu je splněna, nikam jinam než na doma se tričko vzít nedá :D Naštěstí děda je silná osobnost a s osobitým uměním nemá nejmenší problém. Druhý den měl tričko na sobě na rodinné oslavě a děti byly hrdé a šťastné.

Veselé po Vánocích...

... a hodně štěstí do roku 2017 :)

Adventní věnec pro mamku

Jako každý rok, i letos jsem vyráběla krom našeho věnce ještě jeden, pro moji maminku. Ze všech, co jsem pro ni vyráběla, se mi tenhle líbí nejvíc. Chtěla jsem klasický, elegantní, "dámský", ale ne zas moc. Laděný do teplejších odstínů, aby se hezky hodil do bytu mých rodičů. A doma jsem dostala vynadáno, že ten náš je ošklivější a chtějí si nechat tenhle :D No jo, děti. Jak to není třpytivé a blýskavé, není to prostě ono... Doufám, že se bude rodičům líbit a bude jim dělat radost.

Advent 2016

Je tady advent. Začíná jedna z mých nejoblíbenějších částí roku. Miluju všechny ty výzdobičky, světýlka, chutě, vůně... speciální jídla, sušenky, cukroví... vaječňák... Mám ale ráda hlavně ten duchovní rozměr, který tomu všemu vnějšímu dává smysl. Nejen to "myslet nejen na sebe, ale i na druhé", ale hlavně očekávání svátku narození Krista. Budeme si připomínat, že Bůh není daleko, že se na svůj svět nevykašlal a nenechal nás napospas, ale dal svého Syna, který se narodil jako jeden z lidí. Lidstvo už to slaví dva tisíce let a pořád to nějak nechápeme...

No a abych nebyla jen patetická, tak tady je náš letošní adventní věnec. Klasický, obyčejný. Mám ráda tyhle obyčejné věci. Čím víc sleduju různé blogy o interiérovém designu, nahlížím do těch perfektně vystajlovaných pokojů v bílé, černé a šedé, které jsou tak dokonalé, až působí spíš umělohmotně než živě, a které jsou tak osobité, až jsou vlastně všechny stejné, tím větší mám potřebu na celý design se vykašlat a plácnout si na věnec sobíky, protože dětem se budou líbit, i když je to kýč jak bič :)

Zvířátka z kaštanů

Kaštany byly během letošního podzimu opravdu v kurzu. Pořád ještě jsou. Děti sbírají a nosí domů po kapsách i všude jinde stále další a další. Moje nadšení pro vyrábění zvířátek se už ale jaksi vyčerpalo :) Do rodinné zoo nám přibyla housenka, jelen, ptáček, ježek a celá skupina panáčků. Jediná nevýhoda je, že jsou to hračky poněkud chatrné.

Háčkovaná deka z vlnek

Snad nejdelší kontinuální projekt v mém životě je konečně hotový :) Tedy, hotovo mám už někdy od začátku září, ale definitivně hotovo je až teď, když už mám deku i vyfocenou :D začala jsem někdy v červnu a tajně (a dosti naivně) jsem doufala, že ji stihnu ještě před tím, než se Edík narodí. Skoro jsem to stihla :D

Háčkovala jsem skoro každou volnou chvíli (tak 3x do týdne...) a po pravdě jsem to brala ze všeho nejvíc jako cvičení ve vytrvalosti. Jsem od založení nakopávač. Mám neustále milion nápadů, snadno se nadchnu pro tisíce blbin, ale málo co dotáhnu do konce. Tohle jsem ale dotáhnout chtěla a jsem na sebe hrdá. Počítala jsem to a na dece jsem strávila takových 80 hodin. Nejsem zrovna rychlík, no...