Origami brože

Mám ráda DIY dárky, dávat i dostávat. V době, kdy máme všechno, krom času, a koupit si cokoli není problém, mi právě ten vložený čas a vlastní invence přijde jako to nejcennější, co druhému dát. A těší mě, že mám v okolí blízké, kteří to vnímají podobně :) Škoda jen, že toho času a invence nemám sama víc...

Sestřičce ke svátku jsem chtěla vyrobit zase nějakou brož. Je dostatečně praštěná na to, aby byla ochotná někam v nich fakt jít :) Posledně jsem vyráběla deštníčkovou, tentokrát jsem chtěla něco jednoduššího, univerzálnějšího. A tak jsem vyráběla origami :)

Když prší...

Už dlouho tu nebylo žádné moje tvoření. Šiju jak o závod (nebo aspoň co mi síly stačí a těch je v poslední době míň, než je mi milé), ale zpracovávat fotky už nestíhám.

Tak alespoň jedna brožička z mojí dílny, jako obvykle ve stylu "naivní umění" :) Dárek pro sestřičku k narozeninám (které jsme slavili už v září - blesk je můj pomalejší brácha..). Snad bude sloužit a dělat radost.

Budu si muset udělat nějakou i pro sebe. Nemám co nosit :)

Kanzashi kytičky v mateřském centru

Před nějakou dobou se mě Lenka z našeho sboru ptala, jestli bych si nechtěla připravit nějakou kreativní dílnu pro maminky z Rybiček - rodinného centra, které náš sbor provozuje. Jasně, že jsem chtěla :) Volba padla na moje oblíbené kanzashi kytičky. Je to jednoduché, rychlé, efektní a použitelné v praxi. Nerada vyrábím věci, které pak slouží v lepším případě jako lapače prachu v poličce.

Dílnička měla úspěch, účastnice byly velmi šikovné a všechny kytičky byly opravdu povedené. Tak tady je pár fotek (fotila Lenka). Úplně z nich dýchá tvůrčí atmosféra a radost z vlastnoručně vytvořených ozdobiček :)

Moje háčkované prvotiny

V zimě jsem se rozhodla, že se naučím háčkovat. To já se tak čas od času rozhodnu, že se nutně potřebuju něco naučit, sednu k tomu a nedám si pokoj, dokud se nedostaví nějaký výsledek, se kterým bych mohla být aspoň rámcově spokojená. Když jsem poprvé pekla vánočku, pekla jsem ten rok rovnou 4, než jsem byla spokojená s výsledkem :) S šitím to nebylo jinak. Někdo si holt ten život umí náležitě komplikovat :)
Vyzbrojila jsem se tedy háčem od tchyně, nakoupila příze, stáhla návody a videa z youtube a pustila se do práce. První čepičku jsem háčkovala v únoru na horách. Trvala mi celý týden, každý večer kousek.Zjistila jsem, že háčkování je dobrá věc, když se vede hovor, ke kterému nemáte co říct, nechcete nic říkat nebo o váš názor nikdo nestojí. Místo tupého zírání do zdi si háčkuju :) Nebo na pískovišti. Tam je zase háčkování docela účinnou zbraní proti družícím se maminkám (nejsem zrovna ten typ, který by vyhledával hovory o ničem s lidmi, které neznám).

Kanzashi kytičky na přání

Jedna rychlovka před plánovanou odstávkou strojů (už musely nutně do servisu na čištění, mazání a broušení nožů). Jedna milá zákaznice si objednala několik kytiček. Udělala jsem jich víc, aby si mohla vybrat. Nemám strach, že bych ty zbylé nevyužila :)

Domečková brož

Moje úplně první brož v životě vznikla úplně neplánovaně. Jedna z mých sestřiček si přála pod stromeček kabelku. Pořídily jsme ji s druhou sestřičkou dohromady jako společný dárek. Chtěla jsem ale ještě něco malého k tomu. A třetí sestřička mi poradila brož, protože my jsme všechny na ty šmuky a čím veselejší a zajímavější, tím líp :) Tak bylo rozhodnuto, pokořím další ze svých met, a zkusím vyrobit brož.
Dostala jsem se k tomu až na Boží hod dopoledne, když Vojta s tatínkem usnuli a Valentýnka byla hodná jako za odměnu. A takhle to dopadlo...