Je tu jaro, všechny blogy jsou plné fotek rozkvetlých haluzí, jarních dekorů, předvelikonočních a velikonočních výzdob... Tak já nic moc nezdobím a haluze nefotím. jen pořád nějaké tahám domů. A spíš se snažím si to tak nějak užívat a prožívat. Zjistila jsem, že venku buď fotím nebo vnímám, ale moc mi nejde skloubit obojí dohromady. Takže táhnu foťák, užiju si výlet, ale fotku neudělám ani jedninou. Nebo fotím, a pak netuším, kudy jsme šli :D Není to vždycky až tak do extrému, to zas ne, ale obecně to tak u mně funguje.
Přesto mě neopouští potřeba měnit ladění interiéru našeho bytu podle období a nálad. Designových instalací se u nás nedočkáte a o minimalistickém pojetí se mi může leda tak zdát. Bydlí nás tu víc a do designu mají potřebu promlouvat všichni, čím mladší, tím víc. A tak mi neustále nabourávají moje představy o dekoru stavby z Lega, postavičky ze Star Wars ještě po mém manželovi, když byl kluk, akvarely ze školky a výtvory z rodinného centra. A teď kytička, kterou mi koupil muž k narozeninám. Byla růžová a mně se zachtělo doplnit neutrální ladění bytu právě tohle barvou. V duchu látkového půstu a nedostatku času jsem nekupovala nic nového ani nevytvářela nic složitého, jen jsem vytáhla z krabice s věcmi k recyklaci staré šaty a dvě trička a spíchla dva recy povlaky na polštáře. Muž trpí, růžovou fakt nemá rád. A růžová s květinovým vzorem.... No, miluje mě a tak mi to trpí :D A asi taky ví, že za měsíc nebo dva dostanu náladu na něco jiného a z růžového povlaku bude cosi pro panenky.
Ze zbytku šatů bude mít Týnka sukýnku. Ona má, na rozdíl od mých chlapů, k růžové vztah více než pozitivní :)
