Půst 2018

Začalo postní období. Minulý rok to pro mě bylo hodně důležité téma, napsala jsem tehdy o tom TADY. Chvíli jsem přemýšlela, že článek prostě jen vystavím celý znovu, protože to platí tak nějak pořád :) Ale ne, nebudu si ulehčovat práci... Takže TADY je :)

Proč a jak mluvit s dětmi o volbách?

Dost v poslední době uvažuju o svých dvou blozích - o dávat sem a co na Víru dětem? Rozhodla jsem se, že tady si nechám prostor hlavně pro šití a jiné tvoření a různé úvahy týkající se dětí, rodičovtsví, výchovy atd., budu dávat zas tam.

Takže moje úvahy ohledně voleb najdete TU.

zdroj: http://www.prezident.hlasujpro.cz/

Třídím

Když dospějete v osmdesátimetrovém bytě do bodu, kdy máte pocit, že tu není k hnutí, je něco špatně. Když na pozvání na kafe od kamarádky nemáte žádnou lepší odpověď než "nezlob se, já vůbec nestíhám", je něco špatně. Když po několika letech na mateřské zjistíte, že máte za den víc odpracovaných hodin než běžní zaměstnanci a stále není hotovo, je něco špatně. Když máte pocit, že byste potřebovali mapu k vlastní hlavě, abyste se v té změti myšlenek aspoň trochu vyznali... je něco špatně. Někde na cestě se něco porouchalo. Nevím přesně kdy a co to bylo. Možná chyba byla už na samém začátku nebo v nastavení systému. Jasné je, že je v mém životě příliš všeho. Příliš věcí, příliš aktivit, příliš úkolů... A málo místa pro to skutečně důležité.

zdroj: http://declutterme.london/

Proč k nám nechodí čert a anděl (a vlastně ani Mikuláš)

Je tu Mikuláš a s ním každoroční dilemata. Zvát, nezvat, strašit, nestrašit... Internet je plný dobrých i o poznání horších článků o tom, jak si užít čerty a nezpůsobit dětem traumata a pod články jsou rozbujelé diskuse, jak ty dnešní děti nic nevydrží, už se na ně nesmí ani houknout... A jako každoročně i letos se mě pár lidí ptalo, jak to s touhle tradicí máme my. A tak sdílím článek z blogu Víra dětem - TADY :)

Hezky si ten dnešní večer užijte :)

Půst

Včera byla Popeleční středa, začalo postní období. Půst znamená pro každého něco jiného. Mně nikdy tahle křesťanská tradice nic moc neříkala. Ani půst před Velikonoc, ani žádný jiný. Četla jsem na tohle téma několik knížek, ale žádná mi nepomohla dostat se trochu hlouběji do podstaty věci. Nerozumím tomu, proč by mi vynechání masa z jídelníčku mělo pomoci připravit se na Velikonoce, ani proč by Bůh měl být ochotnější vyslechnout moje modlitby, pokud se budu modlit s křečemi v břiše z hladu. Milující otec asi nepotřebuje, aby jeho děti utrpěním dokazovaly, jak moc mu na něm záleží... Nejspíš mi chybí nějaký podstatný dílek, aby se mi celá skládačka v hlavě správně poskládala.

Letos o půstu uvažuju zas. Jestli má půst pomoci křesťanům vnímat víc Boží blízkost, připravit se v mysli na Velikonoční svátky (nebo o Adventu na ty Vánoční), pak to nejspíš nebude v tom mase :) Já totiž nejsem masová. Vypustit na 40 dní z jídelníčku maso a nemuset ho vařit, byla bych jedině ráda. Takový půst za odměnu. To tahle vypustit sladkosti, slané křupavky nebo třeba facebook, to už je něco jiného. To by bolelo...

Jaké to je mít třetí dítě?

Edíkovi byl ve středu měsíc. Letí to, když se člověk dobře baví :)

Jaké to je mít třetí dítě? Tuhle otázku teď dostávám poměrně často. Přeci jen to není v našich končinách až tak běžné. I když mně osobně to tak nepřijde. Máme kolem sebe početnějších rodin opravdu hodně. To je tím, že drtivá většina našich přátel a známých jsou křesťané a tam 3 nebo 4 děti v rodině nejsou nic zvláštního. Když jsme před nějakou dobou s mužem začali uvažovat o větším autě, zjistili jsme, že nejlepší způsob, jak si prohlédnout různé značky 7-místných vozů najednou je navštívit několik křesťanských sborů. To je lepší než autosalon :D

"Naše rodina" i s miminkem na cestě a naším budoucím domem:)
Maloval Vojta v dubnu

2016

A je to tu, zase další rok. Zase vybírat nový diář, zabydlet ho, opsat všechny potřebné údaje, už po dvacáté zjišťovat, kdo že má kdy narozeniny, abych (opět) na někoho nezapomněla. Z nějakého důvodu to nikdy v tom starém nenajdu. Možná to bude tím, že se zeptám, ale už si to do toho diáře nezapíšu... Začínám se smiřovat s tím, že v některých oblastech života jsem prostě marná a sběr a organizace (jakýchkoli) dat je jednou z těch věcí. Letos mám diář obzvlášť vytuněný, TD Diář za šílené prachy (udělala jsem si radost ke svátku), tak třeba mi pomůže si ten život a ta data aspoň trochu uspořádat :)

Obecně nejsem nijak slavící typ, významná výročí a životní předěly neprožívám, koncem roku nemívám skony bilancovat, kolem Vánoc nemám tendenci výrazněji stresovat, šúrovat ani se rozněžňovat (i když můj ze všech nejlepší by možná nesouhlasil), nedojímá mě Valentýn ani Svátek práce... A tak i konec loňského a začátek letošního roku u nás proběhl jako jakýkoli den. Tedy až na to, že slíbená návštěva bazénu neklapla, vinou vstupného zdarma tam byla fronta až ven. A následná cesta do oblíbené cukrárny U Prokůpků v Řepích s obřím dětským koutkem, klouzačkou a bazénkem s balónkama, která měla být aspoň nepatrnou náplastí za ten nepodařený bazén, taky neklapla. Kdo by čekal, že zavírají už ve 2, aby se mohli dostatečně připravit na půlnoční mecheche. Takže konec roku byl ve znamení totální otrávenosti a naštvání našich dětiček, už podruhé jsme je vlekli pryč s pláčem a nechápající, co se to děje a proč normálně fungující věci dneska nefungují. No, slaví se...

Tak my jsme si doma udělali palačinky s borůvkami (domácí jsou stejně lepší než ty v cukrárně :) a děti šly spát jako kdykoli jindy. A já jsem se vrhla do pečení kokosek a manžel se pustil do nějaké dlouho odkládané práce. Čím jiným trávit poslední večer v roce, žeano. Muž řekl, ať z toho hlavně nedělám celovečerní projekt, já že samozřejmě, a v půl jedné jsem už měla hotovo :D

Nový rok se vydařil naopak naprosto báječně. Bazén byl dopoledne krásně volný (kdo by tam taky chodil po Silvestru a za peníze), voda teplá, v dětské části nebylo přecpáno a děti (naše i cizí) byly spokojené a kooperativní. Na oběd jsme se pozvali k přátelům, děti (naše i jejich) byly spokojené a kooperující a při polštářových bitvách nedošlo (pokud je mi známo) k újmě na zdraví ani majetku. Nemo nám to už umí zatajit :D Nálada výborná, kokosky se podařily, děti večer padly jak podťaté a my jsme měli pohodový večer jen sami dva. Bez práce, s filmem, to už se nám dlouho nepodařilo...

Takže letos určitě platí "jak na Nový rok, tak po celý rok". Začal nám moc hezky :)

Tak ať je i ten váš sladký a příjemný, jako ty kokosky. Recepis určitě dodám ;)

PS: Na to bilancování nakonec přeci jen taky došlo. Usoudila jsem, že po víc než půl roce by bylo záhodno aktualizovat můj seznam 101 úkolů. Docela jsem s tím už hnula :) Je to fajn takhle si pěkně odškrtávat, člověk má ze sebe hned lepší pocit. Jen ty úkoly nesmí být moc velké, nedosažitelné nebo blbě definované. Jestli si rádi děláte plány a předsevzetí, koukněte sem. Fi tam výborně sepsala, jak si ty cíle dávat, aby byly splnitelné, aby člověka ještě víc nevydeptaly a vůbec, aby to celé nevyšlo do ztracena.

Zakládám kvásek

S pečením chleba z kvásku jsem začala letos v únoru. Do té doby jsem pekla jen drožďáky. Byly fajn, domácí drožďák pořád lepší než kupovaný. Ale pak jsem si přivezla z Krkonoš kvásek (tam se dá běžně koupit vážený v pekařství na vaření kysela) a už to jelo. Jendou jsem ale zapomněla odebrat na příště, založila jsem nový s pomocí sušeného kupovaného kvásku. Ten mi po čase chcípl (jsem povaha chaotická a zapomnětlivá) a dostala jsem nový od kamarádky. Ale i ten se poroučel do věčných lovišť a tak jsem se zase pustila do zakládání nového. Tak tady je, první stoprocentně domácí kvásek. Jsem zvědavá, jak dlouho mi vydrží :)

Vilibalde, vítej mezi námi :)

Moje háčkované prvotiny

V zimě jsem se rozhodla, že se naučím háčkovat. To já se tak čas od času rozhodnu, že se nutně potřebuju něco naučit, sednu k tomu a nedám si pokoj, dokud se nedostaví nějaký výsledek, se kterým bych mohla být aspoň rámcově spokojená. Když jsem poprvé pekla vánočku, pekla jsem ten rok rovnou 4, než jsem byla spokojená s výsledkem :) S šitím to nebylo jinak. Někdo si holt ten život umí náležitě komplikovat :)
Vyzbrojila jsem se tedy háčem od tchyně, nakoupila příze, stáhla návody a videa z youtube a pustila se do práce. První čepičku jsem háčkovala v únoru na horách. Trvala mi celý týden, každý večer kousek.Zjistila jsem, že háčkování je dobrá věc, když se vede hovor, ke kterému nemáte co říct, nechcete nic říkat nebo o váš názor nikdo nestojí. Místo tupého zírání do zdi si háčkuju :) Nebo na pískovišti. Tam je zase háčkování docela účinnou zbraní proti družícím se maminkám (nejsem zrovna ten typ, který by vyhledával hovory o ničem s lidmi, které neznám).

Vánoční...

V posledních dnech jsem se trochu vytratila z virtuálního světa - nepřispívala jsem na blog, nechodila jsem moc do svých oblíbených diskusí... Pilně jsem pekla cukroví, dodělávala dárečky, chystala štědrovečerní večeři (letos jsem zvládla svou první kapří zabijačku - tedy vlastně jen porcovačku, kapříka jsem si přinesla domů už zabitého), pekla jsem perníčky a další ozdobičky na stromeček.. No, byla jsem v jednom kole. Jak jsem si celý  prosinec snažila uchovat v hlavě to správné nastavení, s blížícím se Štědrým dnem mě pomalu začalo opouštět a nastoupil obvyklý poklus.
Před pár dny se kamarádce Báře narodilo miminko, úplně malinký chlapeček. A najednou jsem si zas připomněla, na čem záleží. Na nedělní bohoslužbě mě moc oslovil jeden z motivů - Král vesmíru, Bůh, který může úplně cokoli a má moc nad vším, se dobrovolně všeho vzdal a přišel na Zem jako novorozeně, které nemůže vůbec nic. Totálně bezbranné, bez cizí pomoci by nepřežilo. To je přeci úplně absurdní, to by přece nikdo rozumný a soudný neudělal! Ale Bůh mě (a každého z vás) má tolik rád, že do toho šel. I za tu cenu. I s tím, co ho čekalo... S miminkem v ruce je to všechno najednou nějak hmatatelnější...
Nikdy asi plně nepochopím, jak velká je Boží láska k nám. Ale právě ta miminka kolem mě mi to trochu připomínají.
Ani letos nebudou mít radost z dárků pod stromečkem zdaleka všichni. Ale radost ze největšího daru, který byl kdy dán - Božího Syna Ježíše - je pro všechny :)

Pokojné a požehnané Vánoce vám všem :)

Adventní...

V neděli začal advent. Pro naprostou většinu lidí v okolí jasný signál, že by měli pohnout kostrou a hone rychle pořídit dárky, naklidit byty, napéct cukroví a nasadit úsměv na tvář. Svátky povinné dobré nálady a umělé vzájemné pospolitosti...
Miluju advent. Beru ho jako signál, že bych měla zpomalit, zastavit se, zamyslet se nad svým životem, uklidit si v něm a nemilosrdně vyházet všechen balast a nánosy. Vykašlat se na všechno to běsnění kolem a uklidnit se. Nedaří se mi to, ale lepším se. Popravdě, s dětmi se moc předvánočně běsnit nedá. Nákupy se podobají spíš potápění - nadechnout se, zadržet dech a co uplavat co nejdál, dokud dech ještě stačí. Internet to jistí :) Gruntování nemá smysl, sotva se ohlédnu, je tu zase jak po výbuchu. Snad jen to cukroví, to peču opravdu ráda a s chutí, ačkoli ho potom skoro nejím. O to raději ho nabízím návštěvám a rozdávám krabičky.

Ani letos se mi to zpomalování nedaří. Všechny dny jsou s dětmi jeden jako druhý, to vnitřní přeladění je čím dál těžší. Seznam šicích úkolů je ještě dlouhý, seznam nešicích úkolů snad ještě delší. Přesto jsem se o víkendu rozhodla věnovat se chvíli odpočinku a trochu jsem vyzdobila byt. Je známé, že okolí kultivuje duši. Snad nám tedy pěkně vyzdobený byt pomůže trošku uklidit a vyzdobit duši, abychom byli na Vánoce a oslavu Kristova příchodu trošku líp připravení :)
Tak už máme advent doma i my :)

Rok první

Dneska je to přesně rok, kdy jsem začala psát svůj blog. Takže mám malou oslavu :)

dort není můj, je děsně kýčovitý, ale stejně je super :)

Vař, uklízej, vychovávej a miluj. Největší z toho je ale láska

Tahle myšlenka není ani zdaleka moje.

Na jednom z blogů, kam chodím nakukovat - cingrlata.blogspot.cz, jsem narazila na překrásný příspěvek, který dokonale vystihuje moji představu správného rodičovství. Aby taky ne, když si za základ vzal příklad rodiče ze všech nejlepšího - našeho nebeského Tatínka. A protože moudré věci by se měly šířit, tak s dovolením přebírám.

Ať vám v předvánočním shonu připomene, na čem opravdu záleží :)

• Budu-li dům udržovat bez poskvrny a bez smítka prachu, budou-li všechny košile naškrobené a všechny ponožky zářivě bílé, ale nebudu své rodině dávat lásku, budu pouhou ženou v domácnosti.

•  Budu-li vařit zdravá jídla, připravovat chutné svačiny a chystat lahůdkové večeře na nádherně prostřených stolech, ale nebudu své rodině dávat lásku, budu jen kuchařkou.

•  Ušiji-li nádherné záclony, bude-li naše povlečení ladit s tapetami,ale nebudu-li dávat lásku lidem, kteří v takovém domě bydlí, budu jen návrhářkou interiérů.

•  Láska odkládá prachovku, aby objala dítě.

•  Láska poplácává po zádech, políbí poškrábané kolínko, zaváže poraněný loket.

•  Láska vybarvuje omalovánky, čte pohádky, hraje na kovboje a Indiány, naslouchá nekonečným příběhům.

•  Láska je trpělivá a laskavá, přestože je unavená.

•  Láska nezávidí sousedům dítě, které nikdy nezlobí, a nepyšní se, pokud zrovna nezlobí naše dítě.

•  Láska na děti nekřičí a netluče je, ale kázní s rozvahou.

     Vař, uklízej a miluj.  Největší z toho je ale láska.
 

(Parafráze na "1. Korintským 13"  pro aktivní matky)

 Článek původně vyšel na http://www.vira.cz