úterý 22. dubna 2014

Moje háčkované prvotiny

V zimě jsem se rozhodla, že se naučím háčkovat. To já se tak čas od času rozhodnu, že se nutně potřebuju něco naučit, sednu k tomu a nedám si pokoj, dokud se nedostaví nějaký výsledek, se kterým bych mohla být aspoň rámcově spokojená. Když jsem poprvé pekla vánočku, pekla jsem ten rok rovnou 4, než jsem byla spokojená s výsledkem :) S šitím to nebylo jinak. Někdo si holt ten život umí náležitě komplikovat :)
Vyzbrojila jsem se tedy háčem od tchyně, nakoupila příze, stáhla návody a videa z youtube a pustila se do práce. První čepičku jsem háčkovala v únoru na horách. Trvala mi celý týden, každý večer kousek.Zjistila jsem, že háčkování je dobrá věc, když se vede hovor, ke kterému nemáte co říct, nechcete nic říkat nebo o váš názor nikdo nestojí. Místo tupého zírání do zdi si háčkuju :) Nebo na pískovišti. Tam je zase háčkování docela účinnou zbraní proti družícím se maminkám (nejsem zrovna ten typ, který by vyhledával hovory o ničem s lidmi, které neznám).



Úplně první čepičku jsem udělala úplně jednoduchou s obloučkovým lemem podle návodu u Fizule. Šlo to hezky, žádné zádrhele. Čepička mi ale vyšla veliká, Týnka do ní pořád ještě nedorostla. Dělala jsem ji z melírované Camilly a nějak mě to melírování zklamalo. Vršek čepičky a lem vypadá dobře, ale po stranách je ten vzor takový divný. Asi budu párat... Pořád ale nemůžu přijít na nějaký zajímavý způsob, jak tu melírovou přízi co nejlíp využít. Napadají mě obloučkové lemy ve více řadách na jednobarevné čepičce, kombinace s jednobarevnou přízí na spirálovité čepičce... Uvidíme :)





Ze zbytku vyšlo ještě na malou kytičku.


Teď o Velikonocích jsem konečně našla na háčkování zase čas. Vytáhla jsem silnější bambusovou přízi Nako Baby z místní galanterky, kterou jsem koupila už v létě, když byly Valentýnka ještě na houbách (trošku mi to trvalo, než jsem se k tomu dostala...). A kdybych zákadní placku 5x nepárala, šlo by mi to tentokrát už hezky rychle od ruky. Nějak jsem nemohla dlouho najít vzorek, který by se mi líbil, pak zas neseděla velikost a musela jsem začít znovu s menším počtem ok... Nakonec jsem si vzorek vymyslela sama za pochodu. To mám na ručních pracíc ráda. Nemusíte se držet návodu, můžete si to dělat po svém a necht se překvapit, co z toho vyleze. Vylezlo tohle :)





Z výsledku mám opravdu radost. Čepička/ klobouček hezky sedí, velikost jsem nakonec dobře trefila, vzorek se mi líbí. Potěšilo mě, že i ten lem jsem vymyslela tak, že jsem spokojená a nemusle jsem párat a předělávat.
Tady ještě kombinace s melírovou kytičkou (nic pro mého manžela, který si libuje v jednoduchosti a těmhle háčkovaným čepkám pořád nemůže přijít na chuť)



A malé zamyšlení na závěr :)
V posledních dnech (mimo jiné pod dojmem zběsilé diskuse, která se strhla na jednom blogu, kam jsem ráda chodila nakukovat) hodně přemýšlím, proč vlastně blog píšu. Je to jen čirá potřeba uznání a pochvaly (dokonce i od lidí, které často ani neznám)? Nebo neodbytná potřeba dát průchod slovnímu přetlaku, kterým trpí mnoho žen na mateřské? Určitě od obojího trošku. Chodí mi ale dost ohlasů od různých lidí, že je moje tvoření inspiruje. Nejen ty výtvory samé, ale i prostý fakt, že je možné realizovat se i jinak než pracovně. 
To bych asi tím svým trošku veřejným tvořením chtěla říct - že se můžete jednoho dne rozhodnout, že se pustíte do něčeho úplně jiného, co jste nikdy nedělali, naučit se to a být v tom dobří. Že můžete trávit svůj čas po svém, dělat, co vás baví a co vás naplňuje radostí a hrdostí, dobrým pocitem ze sebe. Že můžete rozvíjet svůj talent, učit se trpělivosti, překonávat sami sebe... 
Mám ze sebe strašnou radost, když se mi to daří. V dnešní světě, kdy je na člověka (a na ženu zvlášť) tolik protichůdných tlaků, je to mnohdy úkol pro zkušeného psychoterapeuta. A přitom stačí uháčkovat čepičku (upéct bábovku, přesadit kytky, naučit se zahrát písničku... dosaďte si) a vznášíte se metr nad zemí :)

Tak hezké vznášení všem :)

16 komentářů:

  1. Zběsilou diskusi jsem taky četla a mrzí mě, kam to dovedla. Nicméně pořád jsem ráda za každý blog, kde natrefím na něco, co mě inspiruje, nakopne, pomůže někam se posunout nebo mi otevře oči pro něco, co jsem do té chvíle nevnímala. Tady jsem toho našla už fůru, takže děkuju a vždycky se těším, co přijde dalšího. A háčkovaným čepičkám fandím!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vidím to podobně, taky ráda nakukuju, kde se dá. Je to pro mě velká motivace do dalšího snažení a tvoření :)
      Děkuju za povzbuzeníé ;)

      Vymazat
  2. Ahoj Jitu, jsi šikovná začátečnička:-) a obě čepičky se ti povedly. Na blogu hledám inspiraci, na některých úsměvný příspěvek pro zlepšení nálady. Nejvíc se mi líbí časová variabilita. Když mám náladu, mrknu na net a když ne, tak třeba týden nikam nenakukuji. Stejně to mám se svým blogem - někdy napíšu najednou víc příspěvků a jindy skoro nic. Často mi blogování pomohlo k dokončení rozdělané práce. Blog mi slouží jako takový archiv jak prací, tak i přečtených knížek. A také díky němu jsem začala fotografovat:-) A poznala jsem hodně různých lidiček a některé ve svém okolí a už jsme se i setkaly. Přeji hezké dny. ahoj Zuzana

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju za pochvalu. Jen kdyby mi to šlo trochu rychleji od ruky. Pořád nechápu, jak někdo může uháčkovat čepičku za večer... :)
      Máš pravdu, blog je dobrý motor k dokončování prací. Nevím, jestli není něco špatně, když mě víc žene k dokončení bundičky blog než dítě,které nemá co na sebe, ale hlavně, že je hotovo :D

      Vymazat
  3. Ahoj , já se sem chodím inspirovat a závidět co všechno umíš :) Taky jsem tady našla spoustu návodů, které jsem využila a na které mám zálusk. Bloguj prosím dál :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, moc toho neumím :) Ve většině věcí si připadám spíš jako začátečník nebo trochu poučený začátečník. Ale snažím se :)

      Vymazat
  4. Ahoj, libi se mne moc i ta melirovana, zvlast na hlave.

    Sbesilou diskuzi jsem necetla, ale pridala bych svuj nahled na blogy jako podporu pro jejich autorky. Sama jsem zacala sit teprve pred 2 mesici na zaklade diskuze o siti plenek na serveru, ve ktere jsi take. A siti me chytlo. Je to neco, kdy clovek tvori neco konkretniho v dnesnim abstraktnim svete, ve svete pravniku, ekonomu, vedcu, ve svete, kde vetsina lidi nevidi zadny hmatatelny vysledek sve prace. V tak abstraktnim svete, ze kdyz jsem usila prvni svuj vytvor, tak jsem moc neverila, ze se to skutecne bude dat pouzivat, kdyz to neni z tovarny.

    Blogy o siti mam moc rada, jsou to stranky, kde se nikdo nehada, kde kdyz clovek dva dny nekomunikuje, tak neni za vyvrhela, kde si clovek pomuze rozmyslet, co se mu vlastne libi a co ne a pozdeji to prenest do sve tvorby. Horsi to asi muze byt v situaci, kdy zeny sve vyrobky prodavaji a pak se stavaji vice mene konkurentkami v malem ceskem rybniku.

    Tvuj blog je moc pekny a hlavne jsi opravdu moc sikovna, vyrobky mas pekne profesionalni. At se dari, Cuddy

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuju za milá slova :)
      To je přesně věc, která mě na šití tolik baví. Jsem profesí učitelka a v tomhle povolání člověk jen zřídka vidí nějaký výsledek své práce. Denně makáš, vydáváš energii a kolikrát se zdá, že úplně zbytečně. Doma s dětmi je to v mnohém podobné. Pořád dokola stejné domácí práce, které jsou nutné, ale člověk už v tu chvíli ví, že za půl hodiny by mohl začít znovu. Péče o děti, u které člověk výsledky vidí zpětně a některé možná uvidí až za spoustu let, jestli vůbec.
      Když pak večer sedu na hodinu ke stroji, vím přesně, co jsem tu hodinu dělala. A když ten výsledek někdo ocení, zákaznice jsou spokojené a vrací se, je to super pocit.
      To konkurenční prostředí mi naopak vyhovuje. Nutí mě na sobě pracovat, hledat nové cesty, jak to dělat po svém, jak být jedinečná. Ne vždy je to snadné, ale co v životě je? :)

      Vymazat
    2. Svůj příspěvek dám sem, protože se to hodí. Mám v podstatě stejnou profesi, a tak i důvod mé tvorby je dost podobný:-) Cizí blogy mě inspirují, posouvají dál, protože vidím, co všechno jsou lidé schopní vytvořit a dodává mi to odvahy do mé tvorby. A tak možná i trošku na oplátku jsem začala psát svůj blog. Navíc je to taková hezká vzpomínka. Teď, když jsem přišla o veškeré fotky toho, co jsem kdy ušila, jsem ráda, že jsem aspoň část z nich měla na blogu.

      Vymazat
  5. Čepičky krásné, modelka jakbysmet. Diskuzi jsem nečetla, ale jsem na tom podobně... takže hezky bloguj dál, já taky nic mazat nebudu :-).

    OdpovědětVymazat
  6. Super prvotiny :-). Taky bych se chtěla takhle rychle učit. Háčkování i pletení mám sice v plánu se jednou naučit, ale kdyby tak šel den nafouknout... To asi známe všechny :-)

    Zběsilou diskuzi jsem nezaznamenala (asi je na blogu, který dosud neznám), nicméně mě Tvoje (furt nevím, jestli v komentářích na blozích tykat nebo vykat, tak si dovolím tykat, přestože se ani z žádné diskuze neznáme, kdyžtak to změním ;-) ) zamyšlení taky přimělo k zamyšlení, proč píšu svůj blog. Jo, ta potřeba se pochlubit (a případně nechat pochválit) tam asi bude taky (však taky koho by pochvala netěšila, že), ale je to i fajn, že mám všechny svoje výtvory na jednom místě a není problém je kdykoliv komukoliv a kdekoliv (kde je internet) ukázat. A pravda, taky mě to nutí se zlepšovat, když jdu "s kůží na trh" a každý může vidět chyby. A v neposlední řadě mě těší, když nějaký můj návod někomu pomůže nebo nějaká ušitá věc inspiruje a třeba mu i dodá odvahu do šití, neb i já sama jsem začátečnice a pořád se hodně učím. Sama hodně čerpám inspiraci na ostatních (nejen) šicích blozích, tak jí ráda předám trošku dál.
    Máš pravdu v tom, že při šití (i jiném tvoření) je super vidět okamžitě výsledek své práce, to jsem v zaměstnání taky neměla. Nikdy dřív jsem nešila, ale teď už je to skoro závislot, moc mě to baví :-)
    A Tvůj blog mě taky moc baví, nakukuju sem v podstatě denně, ukládám si inspiraci a obdivuju Tvoji šikovnost :-). A už několika kamarádkám, které čekají první dítě a k mé radosti se rozhodly pro látkové plenky, jsem posílala odkaz na Tvoje články o plenkách, protože lépe a srozumitelněji sepsané jsem to snad nikde nenašla ;-).

    OdpovědětVymazat
  7. Jo a čepičky jsou parádní, hlavně ta druhá, rozesmáté Valentýnce moc sluší! Já si zatím čepičky nechávám háčkovat od milých šikovných známých:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je to úplně jednoduché, ty dlouhé sloupky člověk pochopí během chvilky podle youtube ;) Akorát kde na to vzít čas :-/ Tak si vždycky beru pletení (a teď už i háčkování) s sebou na dovolené a víkendy, kam nevozím stroje (když totiž jed na chalupu na dýl, stroje musí se mnou :D )

      Vymazat
  8. tak na zbesilou diskuzi jsem nastesti taky nenatrefila, ale spis tim, ze nemam cas furt prolizat co kdo kde napise. vetsinou sjedu jen fotky a koncim :-) a k zamysleni proc mit blog - pro me je to fotogalerie toho, co jsem usila, pokud by se mi opet jednou podarilo zavarit pc a prijit o hromady fotek.. :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To mě dost děsí. Za poslední 2 roky nám už odešel 3. externí disk a jeden laptop a o hodně starších fotek jsme přišli. Naštěstí fotky ze svatby byly úplně omylem vpálené na DVD, jinak bych neměla ani fotku ve svatebním. To by mě vadilo víc než nějaké šití.

      Vymazat

Děkuju za návštěvu a za komentář :)
Všechny reakce mě moc těší a podle možností se snažím i odpovídat.