Rodinné

Na podzim slavili mí rodiče 40. výročí svatby a se sestrami jsme jim jako dárek vyráběly fotoknihu, která mapuje těch více než 40 společných let. Dopadla krásně, bylo to dojemné, sama si v ní ráda listuju. Součástí byly fotky rodin každé z nás. S hrůzou jsem zjistila, že žádnou rodinnou fotku nemáme. Fakt ani jednu. Máme asi 3 fotky, na kterých jsme s Vojtou a Týnkou, ale jsou to takové ty "prosím vás, mohl byste nás vyfotit?" a vypadají podle toho. Fotku všech 5 nemáme žádnou. Rodinné fotky pořizuju většinou já, takže máme kupy fotek dětí, občas dětí s tatínkem a jen výjimečně i nějakou maminku, když si vezme foťák do ruky muž. A tak jsem k Vánocům pořídila jako dárek pro celou rodinu poukaz na rodinné focení. Vybrala jsem si známou fotografku, jejíž nenucený styl je mi blízký. Na focení jsme se vydali ped týdnem a bylo to bezva. Užili jsme si to, já jsem dokonce sem tam dokázala zapomenout, že mě někdo fotí, a tak si na pár fotkách připadám pěkně. Hurá :) Už se moc těším, až budou některé fotky vyvolané a budu moci změnit naši koláž v obýváku. Svatební fotky už jsou přeci jen po těch skoro 11 letech trochu okoukané :D

Tak to jsme my :)

Fotila nás Adéla Fries z Hradce Králové, a fotili jsme v parku Na Plachtě.  Světelné podmínky nebyly ideální. (Spíš to byla taková fotografova noční můra, protože foťte hejno blech s odrazkou. To nemá smysl ani zkoušet.) Ale nijak nám to nevadí. Nepotřebujeme dokonale prosvícené tváře, chceme zachytit pohodu a dobrou náladu a to se myslím podařilo výborně. Na Plachtě bylo krásně, pozorovali jsme divoké včelky samotářky, okružáky a plovatky bahenní, vodoměrky, znakoplavky, pulce čolků, hnědé skokany... prostě super. Ač jsme "za mlada" strávili v Hradci spousty času, tuhle část vůbec neznáme.