Veselé po Vánocích...

... a hodně štěstí do roku 2017 :)

Končí další rok, je ti tradiční bilancování. Jaký byl ten váš rok 2016? Co nového vám přinesl? O co jste přišli? Do čeho jste se pustili? Co jste opustili? Čím vás obohatil?

Můj rok 2016 byl v mnoha směrech stejný, jako ty předchozí, a v mnoha směrech dosti přelomový.

Dostali jsme třetí dítě, úžasného smíška a pohodáře, milovaného Edíka. je to takové to miminko za odměnu. Teď už sice spává jen jednou denně (ještě mu není půl roku) a večer jen výjimečně spí před jedenáctou (a někdy si to protáhne třeba do tří), ale většinu času je naprosto báječný, usměvavý, pohodový a spokojený. Krásně vplul do rodiny, jakoby tam patřil odjakživa a jen jsme čekali, až k nám přijde. Některé dny jsou náročné. některé dny jsou strašně náročné a večer se cítím, jak kdybych místo péče o děti a domácnost celý den vykládala vagony nebo pracovala na jaderném výzkumu. Být matkou je někdy hodně, hodně náročné zaměstnání. Ale většinu času se cítím opravdu šťastná a spokojená, všechno je tak, jak má být.

Péče tři malé děti a domácnost vyžaduje poměrně dost sebekázně, vlastně daleko víc než děti musím káznit sebe. Nemůžu si dovolit vysedávat u počítače, bloumat po bytě a bezmyšlenkovitě překládat věci z místa na místo. Když na den vypustím běžný úklid, okamžitě nastává chaos a bordel. Musím chodit dřív spát, víc myslet sama na sebe a relaxovat, cvičit na záda, občas číst, pravidelně se modlit a číst si v Bibli, udržovat pořádek v hlavě a v srdci... Víc, než dřív si uvědomuju, že když jsem spokojená a v pohodě já, jsou spokojené i děti a manžel. Do velké míry na mém stavu závisí stav celé rodiny. Nová, přelomová myšlenka. Musím odpočívat, dělám to nejen pro sebe, ale hlavně pro ty moje nejmilejší :)

S manželem mým nejlepším ze všech jsme oslavili desáté výročí svatby a 16 společných let. Někdy to se mnou nemá jednoduché, někdy já s ním, ale jsme dobrý tým, bezvadně se doplňujeme a když chceme, skvěle nám to šlape :)

Téměř jsem přestala šít na prodej. Nešlo to jinak. Těhotenství bylo zdravotně náročné, místy mi zabralo veškeré síly prostě jen fungovat v základním módu. OP narození Edy jsem se sice dostala poměrně rychle do jakés takés formy, ale času navíc se nedostává stále. Ve dnech, kdy jsou děti ve školce, si tak akorát stihnu obstarat všechno kolem domácnosti, abych se v neškolkových dnech mohla dětem věnovat a nemusela řešit úklid nebo nákupy. A po večerech mám hodně času na ruce přísavku. Když se podaří, že Eda večer chvíli pospí nebo si hraje a dece a nevyžaduje chování, občas si něco přečtu nebo ušiju něco málo pro děti, ale na šití objednávek to není. Nevím, jestli ještě někdy bude. Na podzim jsem pár objednávek neodmítla (jinak odmítám každý týden několik) a měla jsem z toho obrovský stres, žádnou jsem nestihla dokončit v domluveném termínu... to mi za to nestojí :-/ Moc ráda bych šila v budoucnu aspoň na sklad (ihned k prodeji). Nápadů mám plnou hlavu, látek plnou skříň. Uvidíme...

No a vůbec největší věc, téměř jsme dokončili stavební projekt (tedy ne my, ale architekti a projekční kancelář). První schůzku s architekty jsme měli před víc než rokem.Tehdy jsem si naivně myslela, že touhle dobou už bude rozestavěno. Zatím nemáme ani definitivně vybranou stavební firmu. Ale posouváme se kupředu. Finální rozhodnutí, jestli vůbec do toho půjdeme, je ale pořád ještě před námi.

Tak už se těším na ten následující rok, co nového nám přinese:)

Ať je ten váš rok takový, jaký si přejete. Budu ráda, když se budeme i v něm potkávat tady na blogu.