Z mého archivu - do Vojtova pokojíčku

Se šitím jsem začínala na podzim před rokem a půl, kdy jsem ze dne na den zůstala doma kvůli  rizikovému těhotenství. V té době jsme měli rozkopaný celý byt a já jsem 3 měsíce bydlela zase u rodičů. Abych se nějak zabavila, vytáhla jsem starý kufříkový stroj po naší mamce, koupila knížku a začala se učit šít. Velkou motivací a inspirací mi ze začátku byl i časopis Marina. Podle návodů z něj jsem ušila svoje úplně první výtvory. Bohužel, moje absolutní prvotina, slon, zůstal nezdokumentovaný.

Většina věcí, které jsem tehdy ušila, byly různé hračky a dekorace k postýlce pro našeho budoucího synka. Koupila jsem první látky a pustila se do toho.

Postupně jsem ušila úplně jednoduchý mantinel do postýlky, kapsář, hrací deku podle Mariny, sedací vak/ hnízdečko, zrenovovala jsem hrací hrazdičku po synovcích a vyrobila jsem několik hraček.

Mantinel nestojí za komentář, dokonce ani na fotce ho nemám. Je jen bílý, olemovaný šikmým proužkem  stejně jako kapsář. Snad jen, že silný vatelín se neosvědčil, hrne se. Napříště použiju molitan.

Kapsář už byl složitější práce, ale bavilo mě vymýšlet si ho. Kapsičky jsou nahoře olemované paspulkou, takže drží otevřené. Do paspulky jsem všívala obyč šňůrku. Bužírka by fungovala ještě líp.

Hrací deka byla piplačka, ale kupodivu mi vyšla docela dobře. Dnes už bych ji šila s kráčející patkou a šilo by se ještě lépe, ale o té jsem tehdy neměla ani tušení. Spodní strana je z teplého polarfleecu, takže nejdřív ji měl Vojta pod hrazdičko a později v postýlce jako tenkou deku.

Sedací vak jsem si taky vymýšlela sama za pochodu. Vnitřní vak je z laciného, ale pevného plátna Bomul z Ikea, v jednom rohu má asi 30cm zip na snadné vsypávání polystyrenových kuliček. Sypala jsem je pomocí papírového kornoutu, takže jsem ani moc nenabordelila. Obal je kombinace bavlny a fleecu. Zip jsem ale měla udělat delší, klidně přes jednu celou stranu. Snímání před praním a následné oblékání je trochu nepohodlné. Rozměry vaku jsou cca 40x65x65cm.

Hrazdičku  jsme podědili i s hrací dekou, ke které se připínala. Jen jsem ji potáhla fleecem, navlékla spony a vyrobila podstavu z popruhu, aby byla hrazdička samostatně stojící i bez deky. Ušila jsem dlouhé roury s poutky, protáhla jimi pružné tyčky hrazdičky, provlékla trojzubce a zašila. Podstavu jsem ušila dvojdílnou, oba díly se k sobě připojují pomocí zkracovacích spon, které se používají na uchách batohů. Díky tomu je možné zvýšit nebo snížit výšku hrazdičky. To se osvědčilo výborně.

Dinouš do postýlky je taky podle Mariny. Šití bylo jednoduché a efekt velký. Vojta ho dostal ke svým prvním Vánocům a od té doby s ním spinká v postýlce. Je vyplněný kuličkami z dutého vlákna, takže je možné prát ho na 60 a i po odstředění výborně drží původní tvar.

Podle stejného principu jsem pak ušila ještě jezevčíka podle vlastního střihu.

A poslední hračka do postýlky byl ňuchací měkoučký pes z ponožek. Chtěla jsem si vyzkoušet výrobu ponožkových zvířátek, které jednu dobu byly taky k vidění všude. Výroba je supersnadná, ale výsledek mě až tak nenadchl, takže další ponožkáče jsem už nedělala.

 V hlavě mi zůstaly další věci, snad aspoň něco z toho zrealizuju teď, když už má Vojtík svůj vlastní pokojíček. Největší oříšek bylo teď sehnat látky z té původní kolekce. Nějaké mi ještě zbyly, ale chtěla jsem ušít závěsy a panel už jsem v ČR nesehnala. V Evropě jsem ho sice našla, ale v ceně přes 18 euro za metr. Nakonec jsem látku objednávala z USA asi za 5 dolarů za yard. Jednou tolik jsem sice dala za poštovné, ale látka před týdnem dorazila, clo a doplatek daně už po mě nikdo nechtěl, tak se snad brzy pustím do závěsů a budem zas o kousek blíž k tomu, aby to v pokojíčku vypadalo trochu míň jako ve skladišti a trochu víc jako u dětí :)