Ufoni podruhé

Ufoní aplikace, které jsem vyráběla na recy mikinu a čepici, mě nadchly do té míry, že jsem neodolala pustila se honem do dalších. Zelená čepice se totiž nehodí zdaleka ke všemu a ačkoli synkovi je to jedno, já se s tím nějak nemůžu vyrovnat.

Vznikla tedy druhá, ještě o něco teplejší čepka, tentokrát v černo-modré kombinaci, a k ní do sady nákrčník, teplé zavazovací ponožky do manduky a rukavičky.

Abych pravdu řekla, hlavním impulsem byla lemovací gumička na kombinéze a fakt, že její barva je téměř stejná jako barva na mojí domácí fleecové mikině. A že jsem žena rázných rozhodnutí, neváhala jsem mikinu rozstříhat na podšívku čepice a nákrčníku.

Čepice je ušitá podle střihu od Paloška. Sedí moc hezky. Ale napoprvé jsem nepřidávala na švy. S čepicemi mám problém - vždycky mi přijde, že moje dítě prostě nemůže mít tak velkou hlavu, takže čepka je nakonec malá. Takže po té, co jsem se celý večer piplala s aplikací a druhý večer čepici sešila, jsem s hrůzou zjistila, že je (jak jinak) malá. Než vyrábět nového ufona, raději jsem čepici rozpárala a mezi obě poloviny vložila klínek. Teď je pro změnu velká, takže budu muset ještě přidělat nějaký pásek pod bradu, aby držela. Ach jo...

Nákrčník jsem střihla od oka a tvar se zatím funguje dobře. Zapínání na patentky taky vyhovuje. Vždycky zapínám jen na jednu z nich, ale je víc možností regulace obvodu.

Rukavičky a zavazovací ponožky jsem ani nefotila, je to tak jednoduché šití, že na tom nic k obdivu není :) (A mimo to už jsme stihli jednu rukavičku zapomenout u babičky, tak musím ušít třetí :)

S aplikacemi jsem se tentokrát opravdu vyřádila. Zjistila jsem mimo jiné, že je možné prostehovat knoflík skrz na skrz, a vyzkoušela jsem si šití s dvojitou horní nití - díky tomu jsem zoubky nemusela šít na několikrát a jsou hezky výrazné hned napoprvé. O tréninku strojového našívání knoflíků ani nemluvím.To už dávám levou zadní ;)

Foto na majiteli se tentokrát ani přes masivní úsilí nepodařilo. Musím počkat až pochopí koncept uplácení...