Zateplení II.

Zima nekončí, spíš naopak. Sněhu všude plno, dokonce i u nás na sídlišti jsou závěje, zateplovat se musí :)

Vojtík proto dostal parádní teploučké zateplovací ponožky a rukavičky. Jsou ušité z lamy (takový hodně chlupatý fleece) s nápletem z fineribu. Nosí je do kočárku a do nosítka, ale vymyšlené byly jako zateplovací vrstva pod softshellové rukavice a sněhulky na hory.

Zateplení

Zima stále ještě není u konce. Miluju zimu na horách, ale pražská zima mě příliš nadšěním nenaplňuje.  Sotva se začnu radovat, že břečky roztály a je zase hezky a sluníčko, nebe se zatáhne a napadne znovu sníh.Na běžné pochůzky nic moc teplého nepotřebujeme. Ale za pár dní se chystáme na hory a to bude konečně příležitost nechat synka pěkně hrát v čistém sněhu, kde se nebudu muset bát, do čeho sahne (město, no...).

Pustila jsem se do recyklace krásně bleděmodrého svetříku, který jsem dostala od sestry v balíku hader na rozstříhání. Nekouše, je celkem pružný, obsahuje 40% vlny, takže ideální na zateplovací vrstvu. Ani tlustý, ani tenký, prostě akorát. Vznikly kamašky podle střihu od oka (prdeláčkový střih už dělám rovnou od ruky a střihy ani nevytahuju) a kuklička podle free střihu z Ottobre. Na lemování jsem použila finerib z Moraviatexu.

Můj první šicí kolotoč

Rozhodla jsem se zapojit se do prvního kola šicího minikolotoče v šicí diskusi na eMiminu. Všechny jsme šily na stejné téma - patchworkový polštářek v jarním ladění - a na konci poslaly hotový výtvor vylosované švadlence.
Patchwork není zrovna moje hobby, v životě jsem ušila jen jedinou věc - hrací deku pro Vojtíka. A braly mě u toho mory. Ale mám ráda výzvy, takže jsem se rozhodla zapojit. Byl to tedy můj druhý patchworkový počin v životě. A po pravdě mě braly mory ještě mnohem víc než u té deky. A takhle nakonec polštářek dopadl.

Upgradované šaty

Než jsem odešla na mateřskou, byla jsem dvěma roky třídní báječné třídy pubertálních gymnazistů. Včera měli maturitní ples, který jsem si samozřejmě nemohla nechat ujít. Bylo to hezké, trochu nostalgické, málem jsem i slzu zamáčkla, jak jsou všichni už velcí a dospělí... :)

Nicméně nejhorší problém byl, co na sebe. Nikdy jsem neměla žádné plesové šaty, takže nemám zásoby, ze kterých čerpat. A platit půjčovné pomalu 2.000,-, když se jdu v podstatě jen ukázat, to jsem fakt nechtěla. Takže jsem se rozhodla trochu upgradovat šaty, které jsem si koupila před 2 roky v náhlém záchvatu "to nutně potřebuju", ale od té doby jsem je měla na sobě asi 3x. Jsou hezké, ale takové obyčejné, a hlavně černé. A mně černá fakt nesluší.

Cílem byly šaty ve stylu 50. let, zábavné, klidně trošku praštěné. S výsledkem jsem nakonec spokojená, i když chyb by se našlo hodně. Ale jsou to první šaty, na kterých jsem se aspoň trochu podílela sama, tak jsem na sebe hrdá :) Ostatně ten základ je tak jednoduchoučký, že bych ho spíchla za večer sama :)

Tady šaty před...

...a tady po dvoudenním šicím úsilí.

Recyklace - tepláčky z mikiny, kamašky ze svetru

Recyklace je asi jeden z nejběžnějších způsobů šití pro malé děti. Pořád jsou zamazané, dokud lezou, nic nevydrží na dlouho... Takže šití z drahých materiálů si nechávám spíš na parádu. Navíc je recyklace ideální v šicích začátcích, kdy se člověk bojí střihnout do látky, aby ji nezkazil, a všechno jde jako psovi pastva. Recy oblečky jsou hned hotové, radost veliká :)

Z mého archivu - do Vojtova pokojíčku

Se šitím jsem začínala na podzim před rokem a půl, kdy jsem ze dne na den zůstala doma kvůli  rizikovému těhotenství. V té době jsme měli rozkopaný celý byt a já jsem 3 měsíce bydlela zase u rodičů. Abych se nějak zabavila, vytáhla jsem starý kufříkový stroj po naší mamce, koupila knížku a začala se učit šít. Velkou motivací a inspirací mi ze začátku byl i časopis Marina. Podle návodů z něj jsem ušila svoje úplně první výtvory. Bohužel, moje absolutní prvotina, slon, zůstal nezdokumentovaný.

Většina věcí, které jsem tehdy ušila, byly různé hračky a dekorace k postýlce pro našeho budoucího synka. Koupila jsem první látky a pustila se do toho.

Postupně jsem ušila úplně jednoduchý mantinel do postýlky, kapsář, hrací deku podle Mariny, sedací vak/ hnízdečko, zrenovovala jsem hrací hrazdičku po synovcích a vyrobila jsem několik hraček.

Mantinel nestojí za komentář, dokonce ani na fotce ho nemám. Je jen bílý, olemovaný šikmým proužkem  stejně jako kapsář. Snad jen, že silný vatelín se neosvědčil, hrne se. Napříště použiju molitan.

Kapsář už byl složitější práce, ale bavilo mě vymýšlet si ho. Kapsičky jsou nahoře olemované paspulkou, takže drží otevřené. Do paspulky jsem všívala obyč šňůrku. Bužírka by fungovala ještě líp.

Souprava pro Terezku

Co dát pod stromeček úplně malé holčičce, která z toho nemá rozum? A která má navíc dva starší brášky? Naprostou většinu věcí podědila, holčičí hračky ještě nepotřebuje... Rozhodla jsem se trochu risknout případnou nevůli, kterou by mohly vyvolat "další hadry" a ušila jsem polodupačky a čepičku v mírně holčičích barvách (moje švagrová není zrovna milovnice typicky holčičích barviček a vzorů).